Na co čekáš?

Očekávání rovná se zklamání. Proč měnit svět venku, když všechno podstatné začíná uvnitř? Uklidíš-li sám v sobě, svět kolem se začne měnit přirozeně.

Až zahřmí?!?! Nebo přesněji – co pořád očekáváš? Proč hledáš řešení tam venku? Vždyť ho máš v sobě, uvnitř! A věř mi, že venek se ovlivňuje skrze vnitřek a ne naopak!
Kolikrát už jsi slyšel, že očekávání = zklamání? Tak proč to pořád děláš? Proč čekáš, že se lidé budou chovat podle Tvých představ? Proč očekáváš, že něco dopadne přesně tak, jak Ty chceš? Není čas se na tenhle nefunkční přístup už konečně vykašlat a začít dělat něco, co opravdu funguje?!
Víš, každý z nás má určitou „sféru svého vlivu“, takový akční rádius. Proč teda řešit pro příklad Venezuelu? Jak já tamní situaci asi ovlivním?! Na tomto případu je to asi zjevné, že? Ovšem další aplikace téhož už možná vyvolává kontroverze…podívej:
Už poměrně léta s úsměvem pozoruji starost některých lidí o to, co mají velryby v tlamě – myšleno plasty nebo mikroplasty? Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat tuto problematiku, jsem bytostně přesvědčen, že minimálně já nejsem ten pravý, kompetentní, abych do toho mluvil, páč jsem v životě žádnou velerybu ani neviděl! A tak mnohdy s cynismem mně vlastním odpovídám:„Hrozně rád bych se někdy dostal do situace, že budu řešit, co mají v tlamě velryby! Já zatím pořád musím řešit, co budu mít v tlamě já!“
Anebo ještě jeden odposlechnutý příběh na podobné téma = stařík sedí v parku na lavičce a hází rohlíky holubům. Kolem jde jiná seniorka a do dědouška se bez ostychu pustí:„Nestydíte se? Děti v Africe umírají hlady a vy tady plýtváte pečivem!“ A dědečkova pohotová odpověď?:„Tam nedohodím…“ 😀
Chápeš, co se tím snažím říci? Proč chceš furt něco měnit?! Jak jsi přišel na to, že někoho zajímá, co si zrovna Ty o čemkoliv myslíš???
Když už jsem zabrousil do rádoby „ekologického“ tématu, tak ještě ozřejmím svůj postoj k němu a tam už snad bude vše nad Slunce jasné. Je chvályhodné, když se někdo snaží čistit planetu, ALE… Nepřijde mi rozumné, když někdo cestuje šílenou dálku, aby uklízel někde TAM. Opravdu má on sám doma vše v richtiku?
Můj přístup je úplně obrácený – tedy individuální a individualistický. Když budu mít uklizený byt (nebo dům) a budu mít ještě čas a sílu, pak se mohu vrhnout na úklid kolem paneláku (či domečku) – no a když to takhle udělá každý, spojí se uklizená území v jeden nádherný celek! Utopické? Nereálné? Ani tak ne, ale nepopulární a mediálně nezajímavé, že? 😉
Raději aplikace na naše téma = přestaň pořád udílet nevyžádané rady druhým! Víš prdlajs, co lidi k jejich chování vede – proč to dělají a hlavně co tím chtějí dokázat. Soustřeď se na svoji kebulku, svoje problémy – až si totiž uklidíš v sobě, konečně pochopíš, jak malicherná snaha je „pomáhat druhým“! Ty si necháš pomoci od druhých? Jasně, Ty to nepotřebuješ – okay, tak přesně tohle si myslí oni o Tvé pomoci! Z mojí terapeutické praxe bych mohl dokázat na desítkách příkladů, že ti nejvíc zablokovaní jedinci mají obrovskou potřebu pomáhat druhým (a tak vlastně utéct před vlastními problémy)…
Podstata věci je, že existují ve skutečnosti pouze dva základní přístupy. První = jsme my úplně pitomí a zvenku je potřeba do nás něco dodat (myšlenka, prášek, metoda) a to nám pomůže. Druhý = vše potřebné, úplnou kompetenci máme všichni v sobě. A pro úplnost dodávám, že někteří možná potřebují průvodce, který jim to jejich vnitřní božství pomůže odhalit. Je to to otřepané – dát rybu nebo naučit chytat ryby (v tomhle případě pomoci pochopit že ty ryby chytat umím)!
A poslední poznámka. Pokud Tě opravdu tak šíleně rozčiluje jak se lidé chovají a v jakém stavu je svět, odposlechl jsem tuto zajímavou myšlenku, třeba by Ti mohla pomoci = historie v kostce: dobré časy plodí slabé lidi, slabí lidé plodí špatné časy. Špatné časy plodí silné lidi a silní lidé plodí dobré časy… Jo a neboj, silný člověk, silná osobnost dnes často znamená „zlý“…ale to se jenom slaboši urážejí a pak útočí, aby se náhodou nemuseli měnit. 😉