Mysleti aneb kulové věděti

Poznatky o tom, jak síla pocitů a vnitřní přesvědčení utvářejí naši realitu, mohou významně ovlivnit náš přístup k životu. Chcete-li zvládnout negativní vlivy a dosáhnout vnitřního klidu, zapomeňte na lpění.

Bez přehánění a podle mého nejlepšího vědomí a svědomí = vše je o pocitech. Pocity přitahují, ovlivňují, vytvářejí realitu. Všichni se ovlivňujeme a vyšší bere. A nejvyšší energie je „vím“, tedy 100% věřím.
Jak se teda zbavit toho negativního působení ostatních „magnetů“ na mne? To, co na mne ve skutečnosti negativně působí, není onen druhý magnet, ale můj strach, že mi může druhý ublížit. Tudy tedy vede cesta – zjistit, proč se toho tak bojím, kdy to v dětství vzniklo atd.
Mnohdy nám brání tzv. „lpění“ a já pořád plně nechápal, co si pod tím představit. A odpověď je nakonec zřejmě velice prostá – jako ostatně vždy, protože moje zkušenost říká, že složitě dokáže cokoliv říci i blbec, ale jednoduše pouze ten, kdo tomu opravdu rozumí 🙂 Tedy = pokud si nejsem jistý, zda-li na něčem konkrétním nelpím – tedy opět jako příklad třeba onen „milionář“, tedy že chci jím být, tak si polož otázku = a co když se to nesplní, co když jím ani nikdy nebudu? No a jediná správná odpověď je cosi ve smyslu = tak je mi to jedno, chtěl bych to, ale nelpím na tom, netrvám na tom, je mi to fuk, jen bych si to prostě přál, ale jsem v klidu…vše ostatní je opět potřeba „vyčistit“.
Co tedy doopravdy víte? O okolí toho moc nevíme, to jsou jen (často naučené) domněnky. Víme pár věcí o sobě = žiju, existuju, jsem teď tady, dýchám, tluče mi srdce atd. Vím, že jsem chlapeček, vím, že jsem takový a makový a tam je ta cesta = pokud tohle změním, mohu změnit i svoji budoucnost, svoje ego, svoji „povahu“, svůj osud…
Ezotericky řečeno – moje „mantra“ v posledních, dá se říci možná, letech je „nechat volný průběh“. Myslím tím nechat vše na Vesmíru, na zákonu přitažlivosti, na pocitech. Necpat se Vesmíru do toho, protože to vyvolává pouze stres, úzkost, strach, obavy jak to dopadne a přesně tyhle pocity to brzdí, protože neumožňují onen volný průběh. Vždyť já si to těmi pocity přitáhnu, takže můžu být opravdu v klidu. Netlačit se do toho, nechat to na Vesmíru. a přirozeně reagovat. Ovšem pozor = to není pasivita, nečinné čekání apod.! Představuji si to jako řeku = teče, plyne jedním jasným směrem. Mohu pádlovat proti proudu, ale pouze se jen zbytečně unavím a ze břehu to stejně bude vypadat, že stojím na místě. To raději popluji s tím proudem, ale já budu rozhodovat jak rychle a třeba u kterého břehu apod. Kormidlo mám v ruce já, ale „pohon“ neřeším. Díky tomu to může dopadnout ještě lépe, než si myslím nebo dokážu představit. Podobně i ona aktivita v reálu znamená, že je potřeba si opravdu jasně říci (upřímně a popravdě sám sobě), co chceš. Ovšem opět pozor = ne JAK to chceš, ale CO chceš! Vždyť to přeci není vzdání se vlastního snu – naopak, to je přesně si říct co chci a čekat až se to zrealizuje a nebráním realizaci. Anebo možná lépe než řeka – jak surfař, který čeká na tu správnou vlnu – nebude přeci furt jen pádlovat a přesvědčovat se, že to už je ten správný surfing…