Moment, kdy muž otevře lednici – a neví, co tam vlastně hledá

Otevřeš lednici – a nevíš proč. Nejde o jídlo, ale o krátkou pauzu, kdy se potká tělo s hlavou. Moment bez obsahu, který rychle zavřeš, protože nemá jasné vysvětlení.

Otevře lednici. Bez přemýšlení. Bez plánu. Bez konkrétního důvodu.
Světlo
Rozsvítí se. Studené. Jasné. Trochu neúprosné.
Pohled
Dívá se dovnitř. Na věci, které zná. Na věci, které tam byly i včera. Na věci, které tam budou i zítra.
A pak přijde to zvláštní
Ne hlad. Ne chuť. Jen otázka: „Co jsem vlastně chtěl?“
Ticho
Stojí tam. Dveře otevřené. Ruka na madle. A nic.
Automat, který se zastavil
Přišel sem nějaký pohyb. Z kuchyně. Z obýváku. Z pracovního dne. Tělo šlo. Hlava zůstala někde jinde.
A teď se potkají
Na pár vteřin.
Není to o jídle
Nic nechybí. Nic nechutná víc než jindy. Lednice není řešení.
Je to pauza
Krátká. Neplánovaná. Trochu trapná.
Člověk si to rychle vysvětlí
„Asi jsem měl hlad.“ „Asi jsem chtěl něco malého.“ Zavře.
A jde dál
Vrátí se k tomu, co dělal. K práci. K telefonu. K životu.
Jenže…
Ta chvíle tam byla.
Moment bez obsahu
Neřešil problém. Neudělal rozhodnutí. Nic nevyřešil. A přesto: se na vteřinu zastavil.
Nepříjemná pravda
Možná neotevřel lednici proto, že něco chtěl. Možná ji otevřel proto, že nevěděl, co chce.
A to se hůř přiznává
Ne ostatním. Sobě.
Proto to trvá tak krátce
Ten moment nemá rád pozornost. Jakmile si ho člověk začne uvědomovat, rychle ho zavře.
A jede dál
Efektivně. Funkčně. Bez zdržování.
Závěr bez poučky
Možná nejde o tu lednici. Možná jde o ty dvě vteřiny, kdy se zastavíš…a nic konkrétního tam není. A pak to rychle zavřeš. Protože ne všechno potřebuje řešení. Ale něco by možná stálo za to si alespoň na chvíli všimnout.