Lék na deprese

Přijměte své emoce bez příkras, pojmenujte, co vás štve, a zjistěte, jak odblokovat negativní programy. Cesta k vnitřní svobodě a upřímnosti začíná jednoduchým přiznáním pravdy.

Já vím, ten název působí trochu provokativně, že? To víte, že i ve mně se trochu pere mainstreamové vzdělání a nejraději bych úvodní část věnoval přesné definici deprese, resp. rozdílu od toho, čemu se laicky říká „depka“… Tedy cosi jako, že deprese je duševní porucha, která se projevuje sníženou náladou, ztrátou zájmu, únavou, pocity beznaděje, viny nebo méněcennosti. Deprese se léčí antidepresivy, psychoterapií nebo jinými metodami a je nejčastější psychickou poruchou a může postihnout kohokoli v jakémkoli věku atd.
Stejně tak rád bych vysvětlil třeba pojem endogenní deprese, která je způsobena vnitřními faktory, jako jsou genetika nebo změny v chemii mozku. Tato forma deprese se objevuje bez zjevné přítomnosti stresující nebo traumatizující události. Endogenní deprese může být obtížně léčitelná a často vyžaduje kombinaci léků a terapie. Patří mezi klinické deprese, což jsou dlouhodobé a závažné deprese, které snižují kvalitu života a zdraví člověka atd. apod. – ALE = tohle není cílem tohoto článku!
Víte, myslím to spíš takto. Klíčem je věci nazývat pravým jménem. Je opravdu nutné si (alespoň před sebou a sám sobě) přestat něco nalhávat, na něco si hrát, – být tedy alespoň sám k sobě upřímný a přiznat, co a jak cítím…tedy, myslím to tak, že nás zkrátka spousta věcí v životě nasírá a pokud toho je mnoho nebo je to příliš intenzivní, propadáme do stavu hlubokého smutku, naštvanosti, bezvýchodnosti a pocitu marnosti – prostě, že je všechno na nic…no a právě přesně tomu se chci věnovat a jsem naprosto přesvědčený, že přesně na tohle jsem lék nalezl! A pro hnidopichy – neVYnalezl, nevymyslel = nejpřesnější pojem je asi SESBÍRAL 😉
První krok spočívá přesně v tom, co jsem popsal výše = vždyť to nemusíte hned někomu vyprávět, ale alespoň vůči sobě buďte upřímní, přestaňte hrát takové ty hry na „už si myslím“, přestaňte spekulovat zda-li jste zamyšlení nebo zádumčiví a pojďme rovnou k věci! Teď, v této chvíli, je spousta věcí, které Vám mohou udělat radost, spousta další věcí jsou Vám jedno, no a možná spousta věcí Vás štve = pojďme je pojmenovat, co Vy na to?
Už to totiž může mít blahodárný dopad na naši psyché = je to taková ta finta, když se malé dítě bojí iracionálního bubáka pod postelí… Ideální řešení je si s ním sednout a toho bubáka namalovat – ať víme, s kým máme tu čest. No a při malování zjistíte např., že si asi těžko bude čistit zuby, takže je bude mít žluté, vyviklané a tu a tam mu bude nějaký chybět atd. A časem dítě samo pochopí, že je to mnohem spíše směšný šášula a že je zbytečné se ho bát 😉
No a takto jste přesně pojmenovali Vaše bloky/ negace/programy a nemusíte vůbec řešit, jak se cítíte a ani se nějak škálovat od -10, přes nulu, do +10! 😉 A přesně na tyhle „bubáky“ se soustředím při terapiích a úspěšně vedu druhé k jejich „odblokování/vypnutí/ rozpuštění/ zpracování/vyčištění“ – a ano, celé kouzlo spočívá v tom, že Vás to přestane nasírat/prudit/ ničit/deptat a je Vám to ideálně alespoň jedno a mnohdy to klientům připadá následně i vtipné/směšné/ malicherné…
Dovol si mít emoce, dovol si se naštvat! Nelakuj si to, přestaň se do něčeho tlačit něco si nalhávat. Absolutně upřímně-otevřeně prostě popisuj, co Tě nasírá. To přiznání si skutečnosti Tě vede – neštve Tě přece všechno, jen něco – co to je? A až se dostaneš k podstatě věci, tak to přijmi (vysvětlím raději osobně – to je totiž podstata terapie a celé to „kouzlo“). Netlač se do pozitivna, protože když budeš celý den mluvit jen pozitivně, zjistíš, že stál za stejný hovno jako ten před tím! 😀
Když mi tohle došlo, byla to tak obrovská úleva! Snažil jsem se to hned napsat, abych případně nezapomněl a taky, abych se s tím mohl podělit s těmi, kteří to budou chtít poslouchat nebo číst… Jsou to jen takové glosy či postřehy, ale takhle vypadá autentický záznam, cituji:
Furt dělám něco pro druhé a pak jsem překvapený a zklamaný, že to nechtějí nebo minimálně neoceňují. Musím dělat věci pro sebe, pak to teprve má smysl!
Zapomínám si dělat radost! Jako bych pořád čekal, až mi někdo radost udělá, ale to je blbost, takhle to prostě nefunguje! Pořád očekávám lásku, čekám, že mě a taky až mě budou druzí milovat. Proč by to měli dělat?! Je to v podstatě slaboduché myšlení = nějaký nárok, právo, chci to! Pořád očekávám, chci a čekám, že budou mít o mě druzí zájem. Vždyť oni se zajímají sami o sebe! Proč by se měli zajímat o mě?!
To je podstata úspěchu úspěšných = nečekají až je druzí budou milovat, až o ně druzí budou mít zájem. Milují sami sebe, dělají co je baví, jdou za svým cílem a na ostatní kašlou. Ti se přidají anebo ne. To je jim jedno, je to baví!
Sláva obdiv a taky vlastně úspěch je vedlejší produkt, logický důsledek, ale nesmí to být cíl!
Když budeš hluboce milovat sám sebe, ostatní do té lásky vtáhneš! Když budeš čekat na lásku od ostatních, nikdy se jí nedočkáš!
Respektuji druhé, ať si to dělají po svém a já si to budu dělat zase po svém! A ať si každý dělá co chce a já taky!