Když si po hádce říkáš: „Možná za to můžu i já“

Po hádce je zdravé přemýšlet o sobě. Jenže někdy se sebereflexe změní v přebírání cizí odpovědnosti. A právě tam začíná být důležité rozlišit, co je ještě tvoje – a co už ne.

Po hádce, konfliktu nebo nepříjemné situaci přijde zvláštní moment. Ne ten, kdy přemýšlíš, co udělal druhý. Ale ten, kdy začneš přemýšlet o sobě. „Možná jsem to přehnal.“ „Možná jsem to měl říct jinak.“ „Možná jsem ho neměl vyprovokovat.“ Na první pohled to vypadá zdravě. Sebereflexe. Schopnost podívat se na sebe. Snaha věci pochopit.
Jenže někdy je v tom háček
Tenhle typ uvažování se často objevuje právě ve vztazích, kde není všechno v pořádku. Ne proto, že bys byl horší. Ale proto, že jsi ten, kdo ještě přemýšlí.
Zajímavý paradox
Člověk, který ubližuje, často neřeší, co udělal. Člověk, kterému je ubližováno, to řeší za oba.
A tím vzniká zvláštní rovnováha
Jeden jedná. Druhý analyzuje. Jeden tlačí. Druhý hledá chybu u sebe.
Neznamená to, že jsi bez chyby
Každý vztah je složitý. Každý občas něco pokazí. Ale je dobré si všimnout jedné věci. Pokud po opakovaných útocích, ponižování nebo manipulaci řešíš především to, jak jsi k tomu přispěl ty…možná neseš víc, než bys měl. A možná i něco, co není tvoje.
Co s tím
Nejdřív si to vůbec dovolit vidět. Bez okamžité potřeby to „spravedlivě rozdělit“. Bez snahy hned najít rovnováhu. Pak teprve má smysl se k tomu vracet. Ne jako k hledání viníka. Ale jako k pochopení, kde jsi ustoupil víc, než bylo potřeba.
Závěr bez poučky
Sebereflexe je dobrá věc. Jen někdy slouží k něčemu jinému, než si myslíme. A to je moment, kdy stojí za to se zastavit a zeptat se: „Opravdu teď řeším sebe…nebo za někoho jiného?“