Generace 100% aneb proč musíme být ve všem nejlepší, a přitom nás to dělá průměrnými

Dnešní honba za dokonalostí ve všem z nás dělá generaci „dokonalého průměru“. Skutečná jedinečnost se ale rodí spíš z nedokonalostí než ze stoprocentních výkonů.

Kdysi stačilo být dobrý v jedné věci. Jeden byl zručný kovář, druhý uměl vyprávět příběhy u ohně, třetí vynikal v tom, že znal, kolik má která kráva v chlévě mléka. A co dnes? Dnes je standardem být všude stoprocentní. Nejlépe excelovat v práci, mít ultra fit tělo, cestovat, číst seberozvojové knihy, být skvělým rodičem, vařit jako šéfkuchař a ještě u toho všechno fotit tak, aby to vypadalo esteticky na Instagramu.
Výsledek? Jsme generací, která se snaží o dokonalý průměr. Ano, čtete správně: dokonalý průměr. Protože když se snažíte být skvělí úplně ve všem, skončíte u toho, že nejste výjimeční v ničem.
Psychologie to zná jako fenomén „overachieving“ – tlak na permanentní výkon. Ale tady je to dovedené k absurditě. Nejde o to, že chceme vyniknout. My nechceme zůstat pozadu. Hlavní hnací motor není touha po velikosti, ale strach z toho, že budeme zaostávat. Proto všichni běžíme stejným směrem, stejně rychle, stejně zadýchaně. A když se pak otočíme, vidíme… dav, který vypadá úplně stejně.
Trochu mi to připomíná děti ve škole: když učitel vyhlásí soutěž, každý se hlásí, aby měl jedničku. A když se zeptáte, jestli to opravdu chtěli – odpovědí je spíš: „Ne, ale kdybych se nepřihlásil, vypadalo by to blbě.“
Ironie je v tom, že čím více se snažíme být „stoprocentní“ ve všech směrech, tím více nám uniká skutečná autenticita. Přestáváme být živí lidé a stáváme se takovými univerzálními figurkami – jako když si v počítačové hře postavíte postavičku a vyklikáte jí všechny schopnosti na „maximum“. Nikdo ji neporazí… ale nikoho ani nezaujme.
A možná by stálo za to připomenout si starou dobrou pravdu: nejzajímavější na lidech nejsou jejich silné stránky, ale jejich slabiny. Tam se totiž ukrývá kouzlo, lidskost, humor i schopnost překvapit. Jenže kdo by se dneska chlubil slabostí, že? To se do CV ani do motivačního příspěvku moc nehodí.
Takže až příště budete mít pocit, že musíte být perfektní ve všem – zkuste si dát dovolenou od stoprocentnosti. Dovolte si být v něčem trapní, nedokonalí, průměrní. Možná právě tam se skrývá vaše skutečná jedinečnost. A navíc – stoprocentní člověk je hrozná nuda.