Co tím (ne)naznačuje? Aneb svět bez ženského komplikátoru

Lajknul ti fotku? Neznamená to svatbu. Mužský svět bývá přímočařejší, než by se zdálo – bez šifer, náznaků a tajných vzkazů. Prostě jen klik.

„Lajknul mi fotku. Co tím jako myslí?“
Věta, kterou v poslední době slýchám od žen až překvapivě často. A přiznám se – pokaždé mě napůl pobaví a napůl vyděsí. Protože odpověď je z mužského pohledu vlastně velmi jednoduchá: Nemyslí tím vůbec nic.
Tedy – myšlenka tam samozřejmě nějaká je. Ale zdaleka ne taková, jakou si z toho ženy udělají. My, muži, totiž nežijeme ve světě domněnek, dvojsmyslů a náznaků. Neposíláme šifry, nesnažíme se být záhadní a většinou ani nepřemýšlíme nad tím, jak by se náš čin mohl vyložit. My prostě… klikneme.
Líbí se mi fotka → klik.
Hezký úsměv → klik.
Dobrý kompozice, světlo, moment → klik.
Hotovo. Neexistuje žádné „klik a za tím tajný signál“. Ani „klik a přání, abys mě zítra pozvala na víno“. Ani „klik a vzkaz, že vypadáš jako moje budoucí manželka“. Ne. Prostě to byl… klik.
Kdyby to muži fakt mysleli vážně, tak by to fakt vypadalo jinak
Kdybych tě totiž chtěl pozvat na víno, tak to udělám. Obyčejnou větou. Ne potají lajkem na stories z loňského léta, kde držíš zmrzlinu. My, muži, totiž netrpíme (až na výjimky) tou zvláštní ženskou schopností dělat z jedné tečky Morseovu abecedu. Nám chybí to, co já s oblibou nazývám „ženský komplikátor“ – tedy ten úžasný vnitřní software, který dokáže z úplně obyčejného gesta udělat emocionální detektivku na pokračování.
A je to software, který běží nonstop.
Řekneš „ahoj“? → Naznačuje něco?
Neřekneš nic? → Naznačuje něco?
Napíše ti večer? → Naznačuje.
Nenapíše ti večer? → Taky naznačuje!
No jak z toho ven, že?
Opravdu v tom není žádný skrytý vzkaz?
Zásadní rozdíl mezi našimi světy je jednoduchý. Muži říkají to, co si myslí. Ženy často myslí něco jiného, než říkají. A očekávají, že to muž pozná. A protože ony samy by si z mužského „kliknutí na srdíčko“ udělaly dvouhodinový román na téma „co tím chtěl básník říct“, předpokládají, že to tak máme i my.
Jenže… nemáme.
My lajkujeme fotky stejně, jako pes mávne ocasem, když je spokojený. Bez plánu. Bez podtextu. Bez signálu. Prostě impuls. Sympatie. Konec příběhu.
Kdo si za to může?
Teď ale pozor, nechci to celé otočit do klasického „ženský jsou složitý, chlapi jednoduchý“. To už víme. Co ale mnozí neví – nebo si nepřiznají – je fakt, že právě ten ženský komplikátor je zároveň i to, co svět dělá barevnějším. Kdyby totiž bylo všechno podle nás, mužů, bylo by všechno buď na kafe, nebo na nic. A v tom by se dalo žít. Ale asi jenom chvíli.
Takže ano – my naznačovat neumíme. A často ani nechceme. Ale i přesto, že si ženy čtou mezi lajky a vyhodnocují srdíčka jako tarotové karty, je to pořád lepší, než žít v prázdnotě naprosté přímočarosti.
Jen prosím, drahé ženy, neptejte se pokaždé, co tím ten muž naznačuje. Pokud něco chce, on vám to řekne. A pokud nic neříká, tak to prostě nic není. Ani signál. Ani plán. Ani láska. Je to jen... srdíčko.