Afirmace = ano nebo ne?

Afirmace nám mohou pomoci posílit sebevědomí a překonat obavy, ale často se zaměňují s pouhým přáním nebo iluzí. Jaký vliv mají opravdové, hluboké afirmace a jak se vyhnout falešnému pocitu úspěchu?

Říká se, že afirmace jsou jedním z nejdůležitějších aspektů lidské existence. Afirmace znamená vyjádření pozitivních postojů k sobě, svému okolí a světu kolem sebe. Může se vztahovat k různým oblastem života, jako jsou například zdraví, láska, kariéra nebo osobní rozvoj. Afirmace mohou být formulovány jako věty, slova nebo myšlenky, které nás posilují a podporují nás v našich snahách. Ano, jsou to vlastně moderní opakované modlitbičky typu „otčenáš“ – a hned v úvodu je snad zjevné, o co mi půjde = je to síla pocitu, prožitku anebo naopak bezduchého opakování „nesmyslů“, kterým buď nerozumím nebo „nevěřím“ 😉
Afirmace mohou být ovšem zároveň velmi silným nástrojem pro dosažení cílů a zlepšení života. Když si opakujeme pozitivní myšlenky a věty, jako například „jsem silný/á“ nebo „mám hodnotu“, můžeme si pomoci zlepšit své sebevědomí a posílit svou vnitřní sílu. Afirmace mohou také pomoci překonat strach a nesmělost, a posílit naši schopnost vyrovnat se s výzvami. Fungují pak tedy jako jakási připomínka skutečnosti anebo mého jasně zadaného cíle.
Nicméně, afirmace mohou být také problematické. Pokud si opakujeme nesmyslné nebo nereálné věty, jako například „jsem nejkrásnější na světě“, můžeme se dostat do problémů. Tyto věty nám nemohou pomoci, pokud neodpovídají skutečnosti. Navíc, pokud si opakujeme pozitivní věty bez toho, abychom něco konkrétního dělali pro svůj rozvoj, můžeme se dostat do pasti falešného pocitu úspěchu. Je třeba si uvědomit, že afirmace musí být podpořeny konkrétními kroky, které nás posouvají vpřed.
Dalším problémem s afirmacemi je, že mohou být zneužity k zamlčování negativních pocitů nebo problémů. Pokud se snažíme přesvědčit sami sebe, že je všechno v pořádku, když ve skutečnosti máme problémy, můžeme se dostat do ještě větších problémů. Afirmace by měly být použity k posilování naší schopnosti řešit problémy, ne k tomu, aby nám pomohly je ignorovat. Pokud používáme afirmaci jako nátěr přes rez nebo růžové brýle, je jasné, k čemu to povede, že? Resp. nepovede to buď k ničemu nebo k ničemu „dobrému“ pro naše vnímání… Jak už víme, klíčem je naopak si všechny ty negace/hnusy/bloky co možná nejupřímněji přiznat a popsat = a hlavně následně pak i vyřešit/vyčistit/odblokovat!
V neposlední řadě, afirmace mohou být použity k manipulaci s ostatními. Pokud se snažíme přesvědčit ostatní, že jsme něco, co ve skutečnosti nejsme, můžeme tím ublížit nejen sobě, ale i lidem kolem sebe. Manipulativní afirmace mohou vést k narušení vztahů a ztrátě důvěry, protože ostatní mohou cítit, že jsme neupřímní nebo nedůvěryhodní. Opakování již napsaného dříve = okecat lze všechno, ale pocity nikdy! 😉
Je potřeba si opravdu do hloubky uvědomit, že v podstatě jsou afirmace program „válcování negací“! Dost podobné pozitivnímu myšlení. Afirmace jsou taky svým způsobem únik od reality, přítomnosti. Možná lepší vyjádření téhož, je to takový pozitivní program, aplikace, která se snaží převálcovat negace – jde to, ale je to zdlouhavé. Vsugerovávám si něco, co nemám, že už to mám. Proto je tak důležité pochopit rozdíl od stanovení si cíle, záměru a od ukecávání se nebo nedej bože nalhávání si něčeho…