Ondřej Vejsada
- Počet článků 513
- Celková karma 9,10
- Průměrná čtenost 162x
Co právě poslouchám
Ondřej Vejsada
Jak poznat šarlatána? Možná trochu jinak, než si myslíme
Jak poznat šarlatána? Možná ne podle titulů ani sebevědomí. Důležitější je, zda vás vede k vlastnímu přemýšlení a samostatnosti, nebo po vás chce hlavně bezvýhradnou víru.
Ondřej Vejsada
Největší omyl ve vztazích? Hledáme pravidla tam, kde existují jen lidé
Touha najít univerzální návod na vztahy je pochopitelná. Jenže lidé nejsou rovnice ani algoritmy. Dobré vztahy nezačínají správnými pravidly, ale opravdovou zvědavostí.
Ondřej Vejsada
Má člověk po terapii vypadat nějak „správně“?
Má člověk po terapii vypadat nějak „správně“? Co když jejím cílem není vytvořit ideální verzi člověka, ale pomoci mu zbavit se nánosů, které mu brání být skutečně sám sebou?
Ondřej Vejsada
Respekt není obchod. Pozná se až ve chvíli, kdy z něj nic nekouká
Respekt se nepozná ve chvíli, kdy se nám vyplácí. Pozná se tehdy, když z něj nic nekouká. Právě tam se ukáže, jestli jde o charakter, nebo jen dobře zabalený obchod.
Ondřej Vejsada
Lidé, kteří mají vždycky plán B, často přijdou o plán A
Plán B je často známkou rozumu. Jenže někdy nás právě otevřená zadní vrátka připraví o to nejcennější. Některé věci totiž nejdou dělat napůl.
Ondřej Vejsada
Když se z člověka stane expert na svůj vlastní režim
Řád nám pomáhá zvládat život. Jenže někdy se nenápadně stane klecí. Když už nežijeme podle svých potřeb, ale podle systému, který jsme si kdysi sami vytvořili.
Ondřej Vejsada
Lidé, kteří už nic neočekávají, bývají někdy překvapivě zranitelní
„Už od lidí nic nečekám.“ Někdy to zní jako moudrost. Jindy je to jen dobře zamaskovaná únava ze zklamání. Protože s očekáváním často nevypínáme jen bolest, ale i naději.
Ondřej Vejsada
Lidé, kteří mají všechno pod kontrolou, bývají často nejvíce unavení
Lidé, kteří mají všechno pod kontrolou, často nepůsobí vyčerpaně. Jen si na svou únavu zvykli. Neustálá pohotovost se pro ně stala běžným způsobem života.
Ondřej Vejsada
Proč jsou některé ztráty tak zvláštně bolestivé, i když jsme o ně vlastně nestáli
Některé ztráty bolí, i když jsme o ně už vlastně nestáli. Ne proto, že bychom přišli o samotnou věc, ale protože s ní často mizí část naší identity, naděje nebo budoucího příběhu.
Ondřej Vejsada
Proč se tolik snažíme předělat lidi, které milujeme
Mnoho vztahů nevyčerpá nedostatek lásky, ale nekonečná snaha předělat toho druhého. Co když dospělá láska začíná až ve chvíli, kdy se vzdáme potřeby partnera opravovat?
Ondřej Vejsada
Muž, který si celý život šetřil radost na později
Mnozí muži si celý život říkají: „Až...“ Až bude čas, klid nebo peníze. Jenže ono „až“ se stále posouvá a radost zůstává odložená na dobu, která možná nikdy nepřijde.
Ondřej Vejsada
Když už není na co nadávat
Co když nám stížnosti neslouží jen k ulevení, ale dávají našemu životu směr? Někdy totiž není nejtěžší překonat problém, ale zjistit, kdo jsme, když už žádný není.
Ondřej Vejsada
Lidé, kteří vás znají už dvacet let, vás často znají nejméně
Paradoxně nás někdy nejméně znají lidé, kteří jsou s námi nejdéle. Ne proto, že by nás neměli rádi, ale protože přestali být zvědaví a mluví s verzí nás z minulosti.
Ondřej Vejsada
Když už člověk netrpí – a přesto neví, proč žít
Největší prázdnota nemusí přijít ve chvíli, kdy trpíme. Někdy se objeví až tehdy, když všechno funguje. Protože absence bolesti ještě automaticky neznamená přítomnost smyslu.
Ondřej Vejsada
Když zjistíte, že i ženy jsou jen lidi
Mnozí muži si ženy nevědomky idealizují. Úleva často přijde až ve chvíli, kdy zjistí, že i ony tápou, mění názory a hledají svou cestu stejně jako muži.
Ondřej Vejsada
Největší změny v životě často nezačínají odvahou
Velké životní změny často nezačínají odvahou, ale únavou. Nepřijdou ve chvíli, kdy najdeme sílu něco změnit, ale když už nemáme sílu pokračovat stejně jako dosud.
Ondřej Vejsada
Den, kdy zjistíte, že už nejste hlavní postava
Jednoho dne zjistíte, že svět běží dál i bez vás. Nepříjemné? Možná. Ale také překvapivě osvobozující. Protože hodnota člověka nestojí na jeho nepostradatelnosti.
Ondřej Vejsada
Muži, kteří všechno opraví. Kromě sebe.
Mnozí muži dokážou opravit střechu, motor i cizí problémy. Když se ale něco pokazí uvnitř nich, často zjistí, že na ztrátu smyslu, únavu nebo osamělost žádné nářadí nemají.
Ondřej Vejsada
Když už nevíte, co je pravda
Nejhorší lži nejsou ty, které říkáme druhým. Jsou to ty, které opakujeme sami sobě tak dlouho, až přestaneme vědět, co vlastně chceme a co je naše pravda.
Ondřej Vejsada
Možná nepřemýšlíte příliš. Možná jen přemýšlíte ve špatný okamžik.
Možná nepřemýšlíte příliš. Možná jen analyzujete věci, které se ještě nestaly. A právě nekonečné scénáře v hlavě nás často brzdí víc než samotná realita.
Ondřej Vejsada
Nejhorší hádky jsou ty, které nikdy nezačnou
Největším nepřítelem vztahu nemusí být hádky, ale jejich absence. Když už si neříkáme, co nás bolí, vzniká tichá a nebezpečná vzdálenost.
Ondřej Vejsada
Když se z koníčku stane poslední útočiště
Dílna, ryby, motorka nebo zahrada. Pro mnoho mužů představují koníčky místo, kde je konečně klid a nikdo po nich nic nechce. Jenže někdy se z bezpečného prostoru stane poslední místo, kde se člověk ještě cítí dobře.
Ondřej Vejsada
Muž, který už nikoho nepotřebuje. A začíná mu to vadit.
Mnoho mužů stráví roky budováním nezávislosti. Naučí se všechno zvládat sami, nikoho neobtěžovat a nic nepotřebovat. A pak jednoho dne zjistí zvláštní věc: že jim vlastně nechybí pomoc, ale obyčejný pocit, že někam patří.
Ondřej Vejsada
Muž, který se celý týden těší na volný den – a pak ho celý promrhá
Celý týden se těšíme na volný den. A když konečně přijde, často nevíme, co s ním. Proč dokáže být odpočinek překvapivě náročný a jak vzniká zvláštní stres z toho, že neodpočíváme „správně“?
Ondřej Vejsada
Moment, kdy muž uklidní situaci – a až později zjistí, že tím něco pokazil
Ne každé napětí je problém, který je potřeba rychle uklidnit. Někdy právě nepříjemný moment nese informaci, bez níž se vztahy sice uklidní, ale nikam se neposunou.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
