Výročí nevýročí

Jsem toho názoru, že než hospodařit na statku s bratrem, kterého mám sice rád, ale je dost jiný než já, je rozumnější se udělat každý sám pro sebe a žít na svůj účet. Čas ukázal, že to bylo to nejlepší řešení pro oba národy.

Média veřejné služby se s nebývalou razancí chytla 25. výročí posezení v zahradě vily Tugendhat. Snad je to tou okurkovou sezónou, nebo mělo po dlouhé době Brno šanci se nějak zviditelnit, ale bylo toho podle mého názoru víc, než bylo zdrávo. Přitom je to téma, které dnes už opravdu trápí málokoho. Dozvěděli jsme se něco nového, kromě toho jakého zoufalce vyslala česká televize do Bratislavy?

Z okruhu přátel Václav Havla jsem zaslechl slovo velezrada. Nejsem právník, ale rozdělení republiky posvětilo Federální shromáždění zákonem z prosince 1992, takže těžko. Diskutovat je možné pouze o tom, zda ústavní soud neměl tento zákon napadnout, když neproběhlo referendum.

Dále jsme se dozvěděli, že to tolikrát zmiňované datum na konci srpna, kdy proběhla tiskovka, na které rozdělení Vladimír Mečiar oznámil to, byla jen finální schůzka, která neřešila zda, ale jak. Čili rozhodnutí přišlo daleko dřív. Ani to také není nic převratného.

Avšak zdá se, že stále nevíme všechno, protože se tak nějak na odchodu Petr Pithart zmínil o tom, že se k historické pravdě teprve blížíme. Tak ta by mě zajímala stejně tak jako utajované deníky Jacqueline Kennedyové. Uvidíme, snad si to tajemství, je-li jaké, nevezmou protagonisté do hrobu.

Co mě (na rozdíl od televizních a rozhlasových reportérů) vůbec nepřekvapilo, je fakt, že se tomuto datu na Slovensku média prakticky nevěnovala. Je to naprosto logické a není nad čím dumat. To my Češi a Moravané jsme ta opuštěná manželka, která stále lká nad tím, že se svému manželovi nevěnovala s dostatečným respektem, že nesplnila své sliby a on tudíž při první příležitosti praštil dveřmi. My bychom to na jejich místě udělali také. Slováci dokončili svůj emancipační proces, jakmile jim to svobodná doba dovolila. Není důvod, aby litovali rozpadu, protože bez něj by nemohl vzniknout poprvé v dějinách jejich samostatný stát. Oni mají na rozdíl od nás důvod slavit a které datum si k tomu vyberou je jen jejich věc. Rozumní Češi jim mohou pouze gratulovat a tleskat tomu, jak si Slovensko v mezinárodním srovnání postkomunistických zemí vede! Mají své problémy. A my ne?

Já osobně jsem toho názoru, že než hospodařit na statku po otci s bratrem, kterého mám sice rád, ale je dost jiný než já, je rozumnější se v klidu udělat každý sám pro sebe a hlavně žít na svůj účet. Čas ukázal, že to bylo to nejlepší řešení pro oba národy, tak nad čím se dojímat.

A ještě poslední věc: ukázali jsme celému Světu, že patříme do Evropy, nejsme Balkán, kde po sobě sousedé stříleli a páchali zvěrstva. Pro celou řadu Evropských států s podobnými problémy jsme vlastně vzorem, že to jde kulturně a slušně. To není málo, protože takhle elegantně to nedokáže většina rozcházejících se manželství! A to se kdysi milovali, zatímco Československo bylo od začátku jen sňatkem z rozumu.