Volební rok 2025

S velkým zájmem bychom měli sledovat vývoj po parlamentních volbách v Německu. Aby ne, když jsme na našem největším sousedovi životně závislí. Křesťanská unie sice vyhrála, ale výsledek zůstal za očekáváním. Vzhledem k nemožnosti vytvořit koalici s druhou největší stranou AfD, která je nyní už i oficiálně uznána za extremistickou, nezbylo budoucímu kancléři Merzovi než vyjednávat se socialisty. Kritici mu vyčítají, že udělal se svými vyjednávacími týmy při přípravě koaliční smlouvy až příliš kompromisů a tím vlastně nahání své voliče do náruče AfD. Jde hlavně o tři sporné oblasti: migrační politika, sociální politika a green Deal. Sociálně demokratická strana výrazně otupila chuť křesťanské unie být v prvním případě výrazně tvrdší, ve druhém daleko šetrnější a ve třetím si přiznat, že Green Deal není šance na zvýšení konkurenceschopnosti, nýbrž přesně naopak. Že je to velmi drahý luxus.

Řekne se klasické koaliční kompromisy. Bedřicha to stálo ostudu nezvolení v prvním kole. Hlasování je sice tajné, ale všichni experti se shodují v tom, že jej potopili nespokojení poslanci vlastní strany. Jako bychom to od nás neznali. Problém spočívá v tom, že neústupnost adeptů na koalici, nahrává opozici. Pokud je ta opozice demokratická, tak bych z toho až tak nervózní nebyl, ale nejen v německém případě, i v našem tomu tak není.

Na hlasy našich nespokojených voličů s výsledky naší čtyř až pěti koaliční vlády se těší rudí i hnědí, a hlavně populisté bez programu, kteří jen uplácejí voliče penězi našich dětí a vnoučat.

Je pravda, že fialová vláda nastoupila do objektivně těžkého období, ale od začátku působila dojmem, že s vítězstvím vůbec nepočítala. Vypadala velmi nepřipraveně a promarnila čas po volbách, kdy by bývali voliči ledacos skousli. S výmluvami na těžké rozhodování v tolikačlenné koalici se celé volební období chovala jako hasiči, kteří jsou celí překvapení, že někde hoří. Postávají kolem ohně a nemohou se dohodnout, kterou hadici mají použít. To málo, co se povedlo, nedokázala vláda komunikovat a ti, kteří se měli starat o její P.R. by měli skončit na Špilberku.

Teď začíná předvolební kampaň, kde bude pana profesora na turné po českých a moravských městech doprovázet Iva Pazderková čili jde o jasné zaměření na (s)prostý lid na náměstích. Nevím, jak to dopadne, ale bojím se, bojím, že to bude trapné. Moc bych si přál, abych se mýlil.

Nejčastější otázkou v debatách s přáteli je: „Koho budeme volit?“ a obávám se, že odpověď bude stejná nejasná jako v případě úvah nad případnou emigrací: „Ono není kam utéct!“