V jejich botách jsme nechodili!

Mohu ještě věřit básníkovi, který má plnou hubu pravdy a přitom se netají svými xenofobními postoji? Jak by si asi rozuměli Vysockij s Okamurou? Mám se kamarádit s někým, jehož jméno je v registru svazků? Kdo z nás může soudit?

V polovině osmdesátých let jsem se pokusil získat povolení dovážet do tehdejší ČSSR LP desky s úpadkovou Západní hudbou. Příslušní soudruzi mi dali pouze pár, ale zato těžko splnitelných podmínek: Je třeba přeložit veškeré texty písní na desce obsažených a dále prolustrovat autory i interprety, jestli například nebrojili proti Olympijským hrám v Moskvě, nebo se jinak neuctivě nevyjadřovali o táboru míru a socialismu. Jak by se bývali postavili k jejich pobytu v zakouřených místnostech, drogovým a alkoholovým excesům v této branži tak obvyklým, jsem se už nedozvěděl, protože jsem svou bohulibou snahu vzdal. Naštěstí o pár roků později to vzdali soudruzi a hudby máme tolik, kolik je každému libo.

Jedno však zůstalo. Kádrování umělců. Nepůjdu na filmy Woodyho Allena, protože dodnes není jasné, zda se opravdu dopustil obtěžování nezletilé, nebo se jednalo jen o pomstu zhrzené Mii Farrow? Poznáme na filmech Lídy Baarové a Adiny Mandlové s kým vším spaly? Cítíme v písních totalitních umělců, jak podlézali straně a vládě? (V těch angažovaných pro festival v Sokolově zcela určitě ano!) Přestaneme mít rádi Werichův humor, protože ho vyfotili v ND na shromáždění anticharty? Vždyť to divadlo bylo ten den plné! Odsoudíme šmahem Almodóvarovu tvorbu, protože z ní občas čouhá jeho homosexualita? Jaký vliv má morální čistota umělce na kvalitu jeho díla? Kdo ví, jak to vlastně opravdu bylo? Kdo z nás může soudit? Kdo z nás může hodit kamenem? Chodili jsme v jejich botách?

ALE: Na druhé straně máme příklady osobní statečnosti, ať už si ji ti dotyční vybrali dobrovolně, nebo jim byla osudem a okolnostmi vnucena - disidentův syn, který nesměl studovat, měl určitě jasno. Možná bych se na Woodyho díval jinak, kdybych měl doma nezletilou dceru. Mohu ještě věřit básníkovi, který má plnou hubu pravdy a přitom se netají svými xenofobními postoji? Jak by si asi rozuměli Vysockij s Okamurou? Chci se dívat na Johna Waynea, jehož rasistické postoje jsou známé? Mám obdivovat průmyslníka a inovátora Henryho Forda, který byl antisemita? Mám se kamarádit s někým, jehož jméno je v registru svazků?

Tohle si asi musí rozhodnout každý z nás sám. Každý z nás má tu hranici, co ještě snese a kdy už se mu dělá šoufl trochu jinde a je to jen jeho soukromá volba.

Jsou i tací, kteří dokážou své ambice krotit, protože cítí, jak jim máslo stéká po hlavě. Bylo by jim trapné opět pochodovat v první řadě – jen v košili jiné barvy. To je podle mého názoru obdivuhodné. Ano, mám na mysli například Pavla Kohouta, kterému byly nabízeny funkce v nové době a on je odmítl. Alespoň, tak jsem to slyšel. Jiní a jiné, kteří měli kdysi na sobě stejně bojovně modrou, nebo hlasitě požadovali něčí popravu, to nedokázali. Ale to ať si každý vyřídí jednou tam nahoře sám!