Trumpeta

V minulém roce na podzim jsem psal, že jsem rád, že nejsem Američan, protože bych si mezi oběma prezidentskými kandidáty těžko vybíral. Po Trumpově zvolení jsem konstatoval, že jsem radši, že vyhrál on než ona, veden nadějí, že bude sinějším vyjednavačem tváří tvář Putinovi. Dalším důvodem byla nepřesvědčivá protikandidátka, přičemž pohlaví a barva pleti pro mě fakt problémem nebyly. Děsila mě ale představa pokračujícího progresivismu, ve kterém jsem spatřoval a spatřuji dodnes velmi podceňované nebezpečí. Pokud jde o Trumpa, poslední vývoj dokazuje, jak hluboce jsem se mýlil v jeho přístupu k Rusku. Na druhé straně změny za oceánem umožnily dost zásadní pootočení kormidlem i v Evropě. Je pro mě příjemným překvapením, že už i v Německu, které je vždy nejsnáze zfanatizovatelné, se smí psát o tom, že král je v podstatě nahý. Tím mám na mysli všechny ty hlouposti typu gender, woke, udržitelnost, korektnost, environmentalismus a další nesmysly, které přivedly evropské hospodářství téměř na buben. Můj dobrý přítel namítá, že přeháním. Já si to vůbec nemyslím. Pokud jsou v USA na velmi levicově zaměřených univerzitách exkomunikování profesoři, kteří mají jiný než levicový názor, pokud se zakazují knihy, Belmondovi ve starších filmech umazávají cigarety, profesoři se bojí oslovovat studenty, protože netuší, jaké ten den mají použít zájmeno, pokud si dáváme nesmyslné uhlíkové závazky, které ještě vždycky nějací zapálení svazáci „zpevní“, pokud se na významná místa nevybírají lidé podle jejich schopností, ale podle kvót, pokud se firmy posuzují podle toho, kolik mají ve vedení žen a elektrických aut v garáži, pokud banky odmítají financovat zbrojařské firmy, pokud přepisujeme dějiny, pokud nesmíme napsat celé vulgární slovo, obcházíme to slušným tvarem F-Word a v němčině, přestože v množném čísle jsou obsaženy oba rody, musíme vypsat „čtenářky i čtenáři“ a na to vše někdo dohlíží, pokud je při natáčení na place koordinátor ekologie, pokud je při udílení Oscarů nejdůležitější barva pleti, pak si nemohu nevzpomenout na všechny ty klasické dystopie, protože to jsou průvodní znaky přechodu k totalitním praktikám a fízlování.

Zvolením paní Harris by tato praxe pokračovala, pokračovala by i evropská stagnace a z války na Ukrajině by stala válka třicetiletá. Takže stále nemám odpověď na otázku, kdo je větším ohrožením naší svobody a bezpečnosti. Ano, v případě demokratů by bylo méně prudkých zvratů, mluvilo by se diplomaticky, takže by se vlastně nic neřeklo. Komise by zasedaly v luxusních hotelích, vysílaly signály a agónie by pokračovala.

Pochopitelně, že jsem z posledních kroků americké administrativy upřímně zděšen a vypadá to, že nejde pouze o jednoho magora, ale o šílenství davové. Jestli někdo neví, co jsou to „side effects“, pak dobrým příkladem je, že se Putinovi podařilo sjednotit Ukrajina a teď se (snad) podaří Trumpovi sjednotit Evropu. Je mi líto komentátorů a analytiků, jejichž názory zastarávají stejně rychle jako zprávy z burzy. Já jsem jen důchodce z Petřin, ale platí to pro mě taky!