Timothy Snyder: Cesta k nesvobodě? /Paseka 2019/

Padesátiletý autor je profesorem historie na Yale a je předním odborníkem na dějiny Východní Evropy a Ruska. Je autorem řady knižních bestselerů. 

Musím rovnou upozornit, že to není čtení pro slabé povahy. Kniha potvrzuje naše tušení a detailně popisuje nejen metody vládnutí v Rusku, ale především nástroje kyberválky, kterou vede se Západní civilizací. Dozvíme se řadu podložených faktů o Trumpově cestě na vrchol, ze kterých mrazí. Jeden se skoro zdráhá uvěřit, že je to vůbec možné.

Pochopitelně, že se nabízejí paralely s metodami, které požívají naši člení představitelé. Posuďte sami:

Trumpova politika věčnosti zabrala v oblastech, kde americký sen zemřel. Trump volal po návratu do minulosti, do časů, kdy byla Amerika velká. Avšak nebýt nerovnosti, nebýt pocitu, že budoucnost je nedostupná, nikdy by neshromáždil potřebný okruh stoupenců. Tragické je to, že jeho představa o vládnutí měla proměnit mrtvý sen v oživlou noční můru.

Politika věčnosti triumfuje díky oživlým smyšlenkám. Vůdčí jedinec, který přichází z říše výmyslů a fikcí, dokáže lhát bez zábran a bez omluv, protože nepravda zcela pohlcuje jeho existenci. Fiktivní výtvor „úspěšný realitní podnikatel Donald Trump" zaplnil veřejný prostor nepravdami a nikdy se za své lži neomluvil, neboť pak by musel uznat, že existuje něco jako pravda. V průběhu úvodních 99 dnů svého úřadování Trump v 91 dnech pronesl alespoň jedno nepokrytě lživé tvrzení. Za prvních 298 dnů v úřadu pronesl 1628 lživých nebo klamných tvrzení. Během jednoho půlhodinového rozhovoru pronesl čtyřiadvacet lživých nebo klamných tvrzení; když odečteme čas, po který mluvil novinář kladoucí otázky, vychází nám zhruba poměr jedna lež za minutu. Ano, všichni prezidenti lžou. Rozdíl je však v tom, že mluvit pravdu je u Trumpa výjimkou.

Mnoho Američanů nebylo sto vnímat rozdíl mezi člověkem, který neustále lže a nikdy se neomluví, a člověkem, který nelže skoro nikdy a své omyly následně napraví. Přijímali obraz světa, jaký nabízí Surkov a Russia Today: nikdo nikdy neříká pravdu, možná žádná pravda vůbec neexistuje, a tak prostě opakujme, co se nám samotným zamlouvá, a poslouchejme lidi, kteří nám říkají to, co chceme slyšet. Tímto směrem vede cesta k autoritářství. Trump si plně osvojil ruskou licoměrnost: sám si nárokoval právo permanentně lhát, ale jakmile se nějaký novinář dopustí omylu, diskredituje to celou žurnalistiku. Trump zopakoval Putinovu taktiku založenou na tvrzení, že nelže on, ale reportéři. Novináře začal označovat za „nepřátele amerického lidu“ tvrdil, že šíří „zpravodajské smyšlenky", fake news, a oba slogany pronášel s obzvláštní pýchou, ačkoli přitom oba pocházejí z Ruska. Trumpův poradce Rudy Giuliani pronesl orwellovské shrnutí: „Pravda není pravda."

Ruský model vyžaduje marginalizaci investigativní žurnalistiky, tak aby se zpravodajství mohlo změnit v každodenní spektákl. Smyslem spektáklu je roznítit emoce příznivců i odpůrců a utužit polarizaci; každý nový zpravodajský cyklus vyvolává euforii nebo depresi a upevňuje přesvědčení, že hlavním tématem politiky jsou domácí přátelé a domácí nepřátelé, nikoli konkrétní opatření schopná zlepšit život občanů. Trumpovo vládnutí vyhlíží stejně jako jeho kandidatura: namísto formulace programu vyvolává pobouření a skandál.

Nepřipomíná vám to náhodou ty naše dva výtečníky? Nemají stejné poradce?