Takhle dobře jsme se ještě nikdy neměli

Jako obranu proti výrokům populistů typu „Fialova chudoba“ a podobně, slýcháme z liberálních úst slova o tom, že „takhle dobře jsme se ještě nikdy neměli“. Kdybych byl jejich spin doctorem, toto úsloví bych jim v žádném případě nedoporučil používat.

Argumentem jsou přeplněná parkoviště před obchodními centry, vyprodané zahraniční zájezdy a také skutečnost, že ceny bytů závratně rostou a bez ohledu na astronomické ceny se všechny prodají. Z toho přece nelze usoudit, že se daří dobře všem. Statistika by pravděpodobně ukázala, že k moři nebo na hory do Alp jede jedna rodina několikrát ročně a jiná ani jednou. Zrovna tak odborníci na nemovitostní trh vědí, jak velkou část bytů si kupují zájemci pro sebe a u kolika z nich se jedná o investici. Asi je zbytečné rozebírat plné vozíky v nákupních centrech, laskavý čtenář jistě zahlédl i stařenku s košíkem, ve kterém byly tři rohlíky a jogurt. Je to obvyklé kouzlo průměru, které nevypovídá vůbec o ničem. O to míň v případě, když víme, že se rozdíly mezi příjmy tak radikálně zvětšují. A to hovoříme pouze o příjmech legálních, ty pocházející ze šedé či černé zóny nebereme v úvahu vůbec, třebaže korupce bují na každém rohu, nejen v Motole. Na tomhle případě jsou zarážející dvě věci. Jednak to, že celý systém fungoval pětadvacet let a nikdo ho neprásknul. A také ta bohorovnost, ta jistota, že se jim nemůže nic stát. Je veřejným tajemstvím, že velká část takto získaných prostředků končí ve stranických pokladnách, ale o tom se i v těch zoufale málo odhalených případech mlčí výměnou za fešácký kriminál. Za pár let jsou chlapci na polovinu venku, část prostředků uložených v daňových rájích jim nikdy zabavena nebyla, takže jsou na penzi zajištěni. Ale to jsem se odchýlil od tématu „takhle dobře jsme se ještě nikdy neměli“.

Jde o to, jestli se na svět díváte z pohledu příjmu padesáti a více tisíc měsíčně, nebo dvanáctitisícového důchodu. Aktuálně už odcházejí do penze ročníky, které měly možnost si na důchod naspořit. Bylo jim v době převratu kolem třiceti, zpravidla již měli rodinu, ale jen část z nich se dokázala v nové době zorientovat. Mám tím na mysli, doplnit si vzdělání, naučit se cizí jazyky a aktivně pracovat na získání lepšího pracovního zařazení. Přičemž je ale třeba brát v úvahu regionální rozdílnosti a neochotu ke změnám. Těmto lidem (voličům) není dobré připomínat, že nevzali osud do svých rukou. Oni beztak na každém kroku vidí lepší domy, luxusnější auta a reklamou vnucovaný konzum, na který nemají. Jiná situace je u starších důchodců, kteří neměli šanci si naspořit a když jeden z manželů zemře, vdova bydlící v Praze má v košíku ony tři rohlíky a jogurt. Liberální politici slovy „takhle dobře jsme se ještě nikdy neměli“ jen nahánějí voliče populistům. Společnost se rozděluje na „my“ chudí a „oni“ bohatí.