K N. Janušové: umění je v mnohém subjektivní záležitostí, jeden uživatel je z díla nadšen, druhý znechucen, ale v demokratických společnostech se to uznává, že každý z nás má právo na vlastní pocit či názor, pokud tím výrazně nepoškozujeme zákonná práva druhých; kdyby se někdo normální cítil být poškozen karikaturou, pak se v demokratických společnostech obrátí na soud, a pokud by nebyl uspokojen ani po rozhodnutí soudních instancí, může zveřejnit svůj jiný názor atd. Ale vraždy kvůli karikatuře do vyspělých demokracií či právních států nepatří.

Vraždění se děje na pokračování převážně za jemné, úsměvné kresby, jejichž účelem nebylo urážet, ale zasmát se nad některými věcmi (i když někdy smutně, protože se člověk setkává se zlem). Co by měli říkat židé, o nichž koluje po světě mnoho vtipů - lehkých i drsnějších (vč. těch, v nichž vystupuje i Bůh), ale ukazuje to, že židé se s humorem vč. satiry umějí vypořádat na úrovni, bez zlé odvety. Evropa se musí začít účinněji bránit jak proti vraždám, tak proti demagogii.

A nakonec přijde Mnichov.

Ovšem kreslit karikatury je letitým evropským zvykem, zejména francouzským. De Gaulle, který byl terčem karikatur Jeana Effela, jej za to nenechal odstřelit či zavřít, ale nechal si sbírku karikatur od něho podepsat.

Co Vy víte, jestli jste náhodou někde neřekl něco, co se někoho silně citlivého dotklo, a ten si to s Vámi půjde vyřídit. Pořiďte se raději kevlarovou vestu.

Mohl byste vytvořit komisi, která bude každou kresbu zkoumat, zda náhodou nemůže někoho rozčílit.

málokdo je tak pevný ve víře, jako Židé, a současně mají o sobě a o své víře nejvíce vtipů.

Jsem skalním příznivcem svobody projevu, ale co se týká oněch karikatur nejsem si úplně jistý. Respektive bych řekl, že s Vámi v tomhle téměř stoprocentně souhlasím. Snad jen s malou výhradou - humor a vtipy patří k lidem celkem přirozeně, a běžně se dá setkat s vtipy na Boha, na Ježíše, i na další, a to často i v samotných křesťanských kruzích. Myslím, že humor, samozřejmě v rozumné míře a rozumné "intenzity" neublíží, a naopak lidi uvolňuje z té přílišné vážnosti života (a pořád mluvím i o samotných věřících). Samozřejmě jsou lidi různí, takže se na jedné straně může katolický farář zasmát vtipu na Boha, na druhé straně bude vesnická babička pohoršena sebemenším náznakem "zlehčení vážnosti" božských postav. Krátce - každého uráží něco jiného. Abych se vrátil k podstatě blogu - tady jde hlavně o formu zveřejnění oněch karikatur. Především je fakt, že muslimové (i když asi taky ne úplně všichni) jsou opravdu až abnormálně přecitlivělí na ty jejich "pohlaváry víry", ale s tím asi nic nenaděláme. Problém je, že karikatury vydal sice satirický časopis, ale přece jen časopis minimálně s celostátní působností, takže to zákonitě vypadalo jako státní provokace vůči muslimům a jejich víře jako takovým. Je to něco podstatně jiného, než pár fórků na Mohameda, běhajících někde po sítích a ztrácejících se v záplavě spousty jiných. Závěrem - ano, také si myslím, že to vše bylo do značné míry zbytečné.

Když už se někomu drze nastěhuji do baráku, neměl bych majitele nutit, aby změnil jeho výbavu.

Poněkud zjednodušené. Například repatriace po válce v Alžíru nebylo drzé nastěhování do francouzských baráků. Byli to lidé bojující po boku Francie proti svým spoluobčanům usilujícím o nezávislost.