Soumrak demokracie – co bude dál?

 „Neinteligentní psychopati jsou v kriminálech, inteligentní ve vysoké politice“. Každý z vás je schopen si dosadit jména (nejen zahraničních) politiků, na které to sedí. Nepřekračují zákon, jen se velmi obratně pohybují na hraně.

Když se po válce trhala Evropa na dvě části, ocitli jsme se nejen vinou spojeneckých mocností ve sféře vlivu Sovětského svazu. Neradi to slyšíme, ale nelze všechnu vinu hodit jen na druhé. Ano, mám na mysli nejrůznější panslovanské sny, levicové intelektuály první republiky a nemyslím si, že se Dr. Eduard Beneš kdy měl stát prezidentem ČSR. Tzv. „vítězný únor“ nebyl začátkem konce demokracie, nýbrž vyvrcholením příprav na přechod k totalitě. Naši otcové a potom i má generace se závistí pokukovaly po demokracii ve státech na západ od nás. Díky vyprávění starců  jsme si první republiku idealizovali a taky chtěli vidět jen to lepší. Chovali jsme se podobně jako emigranti, kteří v krajanských spolcích tančí čtverylku v kyjovských krojích a o své staré vlasti hovoří se slzou v oku a rukou na srdci.

Demokracii, po které jsme toužili, jsme si vysnili, jak milovanou osobu a když jsme konečně dostali šanci se k ní vrátit, nevšimli jsme si, že už je jiná doba a my se nevracíme do té sluncem zalité první republiky, ale do systému, který je za zenitem a pomalu dosluhuje. Z pohledu dějin je ve finální fázi.

Klademe si otázky: Co přijde potom? Proč vlastně končí?

Odpovědi na první otázku se bojíme. Nesmíme ani naznačovat, jak říká pan Svěrák.

Vysvětlení proč končí bychom snad našli. Demokracie je vládou většiny, která řídí stát prostřednictvím svých volených zástupců. Zástupci lidu tvoří zákony a soudní moc dohlíží nad jejich dodržováním. Takhle to dobře fungovalo dlouhá léta také proto, že kromě sbírky zákonů, existoval morální imperativ, který byl daný především křesťanskou etikou. Tyto hodnoty byly nadřazeny lidské spravedlnosti a nebylo tudíž nutné popsat detailně v zákoníku všechny druhy zločinů a přestupků, protože to, co nebylo v judikatuře, rozhodovali soudci právě na základě těchto obecně známých a platných mravních hodnot. Toho naši dnešní soudce nejsou schopni, protože nejsme na žádném etickém kodexu domluveni. Starý neplatí a nový nemáme.

Bohužel totéž platí i pro politiky. Bonmot říká, že „neinteligentní psychopati jsou v kriminálech, inteligentní ve vysoké politice“. Každý z vás je schopen si dosadit jména (nejen zahraničních) politiků, na které to sedí. Tito lidé nepřekračují zákon, nýbrž se velmi obratně pohybují na jeho hraně a tím jej vlastně ohýbají ve prospěch svých egoistických cílů. Nepřítomnost morálky jim to umožňuje a tak vlastně potírají demokracii jejími vlastními prostředky. Rozebírají ji postupně jako lešení, když je hotová fasáda. Není to nic nového, protože řada totalitních režimů vznikla v minulosti naprosto legální, zákonnou cestou. Současní politici jen opakují postupy, které už se v minulosti osvědčily a intelektuálně nesmělá většina voličů ve smyslu Gaussovy křivky jim to baští. My ostatní jen přihlížíme se stejným pocitem, jako když jsme na MS prohrávali se Sbornou. Nejhorší je, že není kam utéct!