Slunovrat

V roce 1976, tedy mnoho let před rozpadem Sovětského Svazu, podnikli jsme v původně italském automobilu vyrobeném v Togliati výpravu po pěti republikách SSSR. Dojeli jsme tehdy až do Jerevanu, ale o tom jindy. Zajímavé bylo, že spokojenost s režimem (pokud se obyvatelstvo o tom s námi nebálo hovořit) výrazně vzrostla, když jsme minuli Kyjev a pokračovali dále na východ. Bylo to pravděpodobně tím, že v autorádiu zmlkly i ty nejsilnější západoevropské stanice a tamní lid prostě neměl žádné informace, že to jinde může být jiné a třeba i lepší. Mám pocit, že tam někde se skrývá i jeden z důvodů, proč se v tabulce nejšťastnějších národů světa vysoko umísťují některé africké národy. Nicméně jsem přesvědčen, že hlavní podíl na dobré náladě má sluneční svit.

My to touhle dobou každoročně dopracujeme průměrně na tři hodiny slunečního svitu denně, zatímco v Africe jsou na deseti a na Islandu u dvou hodin denně.

Je všeobecně známo, že sluneční svit snižuje stres, pomáhá proti nespavosti, ničí bakterie, snižuje hladinu cholesterolu, stabilizuje hladinu cukru v krvi a chrání kardiovaskulární systém.

Každý den cítíme, jak se nám do tmy špatně vstává a jak nás všechno bolí. Dostavila se podzimní únava a k tomu také období depresí. Na Islandu posílá tamní zdravotní pojišťovna ty nejhorší případy na slunné pláže Karibiku. Je to levnější a zdravější, než jakákoli medikace.

Lidská psyché (duše) bez sluníčka trpí a čeká na první jarní paprsky jako na smilování. Proto také naši předkové před příchodem křesťanství slavili slunovrat. V těch dobách nešlo každou zimu jen o zdravý rozum, ale hlavně o přežití. Bolševik se ve snaze vzít Vánocům jejich religiózní původ pokoušel vrátit k více materialistickým důvodům: k oslavě Nového roku. Nepovedlo se to a tak na Ježíška pro jistotu věří i ti malí hajzlíci, protože by se na ně jinak mohl pod stromečkem vykašlat.

Přeji Vám, vážení čtenáři, aby se na vás Ježíšek nevykašlal, aby se nám všem se sluníčkem vrátila naděje, že se shledáme v lepších časech!