Setrvačnost školství

Občas se užívá příměr o tom, jak složité je otočit na moři obrovský tanker plný ropy. Poloměr jeho otáčení činí mnoho mil a manévr trvá velmi dlouho. Jaký poloměr má asi naše školství? Dožijeme se toho?

Občas se rozhoří diskuse: potřebujeme spíš všeobecné vzdělání nebo větší specializaci? Jsou nám předhazováni zahraniční experti v nejrůznějších oborech, kteří došli tak daleko jen díky úzké specializaci. Je samozřejmé, že nežijeme v době Mistra Jana, kdy absolvent univerzity měl ještě šanci obsáhnout veškeré lidské vědění té doby. Na druhé straně bych se nechtěl dožít toho, že špičkový vědec nebude vědět, kdo byl Wolfgang Amadeus.

Zrovna tak je mimo jakoukoli diskusi, že většina z nás během svého života integrální rovnici v praxi nepoužije a přesto je třeba matematiky, jako základního kamene všeobecného vzdělání a logického myšlení.

Nicméně jsem přesvědčen o tom, že by se naše školství mělo do značné míry přizpůsobovat vývoji společnosti a reagovat na to, že Marie Terezie už naší císařovnou není.

Mám na mysli především finanční, mediální a počítačovou gramotnost. Finanční gramotnost, aby u nás neměli šanci šmejdi se svými předváděcími akcemi, nejrůznější nebankovní finanční instituce, které nabízejí půjčky za lichvářské úroky, aby byl všem jasný rozdíl mezi debetní a kreditní kartou, uměli jsme si spočítat nejen svůj domácí rozpočet, ale relevantně přemýšlet na rodinnými investicemi. Mám na müsli leasingy, hypotéky, půjčky, stavební spoření, etc. Určitě nejde o to, aby se každý druhý pouštěl do obchodování na burze, ale základní informace o akciích, dluhopisech a podobných věcech, by mít určitě měl.

Pod pojmem mediální gramotnostsi představuji schopnost rozlišovat jednotlivé zdroje informací z hlediska jejich důvěryhodnosti a relevantnosti. Její součástí by mělo být i kritické myšlení využívající jak vzdělání, tak i selský rozum. Nejen kvůli dětem by nás měl poslední vývoj kolem zneužívání informací na Facebooku konečně probrat ze sna. Je třeba se velmi zamýšlet nad tím, co chci publikovat, co sdílet a jestli mohu zcela automaticky odklikat všechny souhlasy, které nám poskytovatelé předkládají.

O počítačové gramotnostiasi netřeba se rozepisovat, ta přichází u dětí a mládeže prakticky automaticky, spíše se v poslední době všichni zamýšlíme nad závislostmi na elektronice a nad škodlivými vlivem jejího nadužívání.

Předchozí řádky asi nikoho ze židle nezvedly. Problém je jinde. Otázka totiž zní: KDObude tyto předměty naše děti učit, když sami učitelé v těchto oborech často selhávají.

Občas se užívá příměr o tom, jak složité je otočit na moři obrovský tanker plný ropy. Poloměr jeho otáčení činí mnoho mil a manévr trvá velmi dlouho. Jaký poloměr má asi naše školství? Muselo by se začít od vzdělávání učitelů. Dožijeme se toho?

Dcera dobrého přítele strávila v rámci studijního programu Erasmus nějaký čas v Nizozemsku. Vrátila se nadšená. Komentovala to doslova tak, že jí těch pár měsíců tam dalo více, než léta před tím. Ptal jsem se proč. Poprvé ve svých dvaceti letech zažila pocit, že se kantor studentům věnoval, že mu na nich záleželo a že ho jeho práce evidentně bavila.

Nepochybuji o tom, že tací jsou i u nás a bylo by velmi správné je adekvátně ohodnotit. Protože jinak se jim vyplatí vykašlat se na pedagogiku a jít do Boleslavi montovat auta. Informace o výši tamnějších platů jim pravidelně podává Česká televize ústy našich milovaných odborářů.