Restaurace, zdravotnická zařízení, školy a politici

Asi všichni máme zkušenost s restauracemi, kde je systém „all you can eat“ za nějakou paušální cenu. A nemusí to být hned Brasileiro s báječným masem, existují i levné indické a čínské restaurace s poledním bufetem. Ekonomickým základem tohoto modelu je fakt, že nepřicházejí jen mladí muži, kteří dokážou ve vymezeném času sníst půlku krávy, ale také dámy a děti, kterým stačí daleko méně. Přesto jsme svědky toho, že kvalita a množství dražších dobrot z nabídky postupně mizí a cena paušálu roste. Zbytek se halt doladí na pití...

Od stravování ke zdravotnictví je jen krůček. Existuje řada firem, které nabízejí prémiovou péči, pokud si ne zrovna levně zaplatíte roční členství (poplatek). Propagují, že tím získáte podstatně kratší termíny, protože řadu odborností obstarávají jejich vlastní lékaři. Jak to v praxi funguje? Úplně stejně jako ty restaurace. Pokud jejich služby konzumují mladí lidé málo nemocní, je to skvělý byznys, ale lidé v našem věku, kteří nejsou nemocní smrtelně, ale stále potřebují nějaká vyšetření nebo drobné zákroky, ti se jim moc nevyplatí. A z pohledu pacienta? Těch výhod zase tolik není. Většina těchto firem nemá vlastních odborností mnoho, tudíž vyfasujete žádanku. Jeden by čekal, že vám řeknou jděte tam a tam, my tam máme s nimi smlouvu, že naše lidi berou přednostně. Ničeho takového jsme se nedočkali. Musíme si i nadále sehnat skoro všechna odborná vyšetření sami. Chtělo by se říci: „catch as can.“ Kromě toho jejich kmenoví doktoři velmi fluktuují, nejsou tam na plný úvazek, kombinují soukromé ordinace, nemocnice a různé „šolichy“. My máme za dva roky pátou lékařku. Další rok už tam nebudeme. Zřejmě nejsme jejich cílová skupina – to nám měli říct hned. Od lékařky, která pochopila práci v tomto zařízení tak, že pacient je zákazník, kterému by předepsala snad i heroin, kdyby si o něj řekl (jde přeci o to mu vyhovět a udržet ho i na další rok) je jen krok k soukromým školám. V tomto případě šlo o školu dost vysokou a také draze placenou. Můj známý měl z této školy zkoušku z angličtiny. Cestovali jsme spolu po Skandinávii. Nejen, že se ani v nejmenším nedomluvil, on ani nedokázal text správně přečíst. Přičemž spellingem se přece angličtina začíná, isn’t it? Škola přece potřebuje jeho školné a ne, aby školu nedokončil!

A konečně od školy není daleko do politiky. Však někteří to takhle „dobendují“ až do penze. My všichni jsme nedobrovolnými akcionáři tohoto státu, své členství v klubu si platíme prostřednictvím daní a počítáme s tím, že představitelé státu slouží v národnímu týmu usilovně a s péčí dobrého hospodáře. Pokud tomu tak není, nemají tam co dělat. Pokud tomu tak není, neměli bychom je volit. A je jedno, jestli sníme hodně masa, nebo jen list salátu, jsme mladí nebo lítáme po doktorech, máme nějakou dost vysokou školu, nebo jen selský rozum, neměli bychom nikoho nechat, aby z nás dělal blbce!