Průmyslová revoluce 4.0

Počítač si totiž při optimalizaci procesů musí dřív nebo později všimnout, že slabým článkem řetězu je člověk a z procesu jej vyřadit. Vůbec není nutné předpokládat nepřátelské chování, či touhu po světovládě. A co teroristé?

První průmyslová revoluce propukla koncem 18. století a odehrávala se ve znamení manufaktur, které využívaly energii vodních toků a páry. Druhá proběhla na počátku 20. století. Charakterizovaly ji pásová výroba, využívání elektřiny a spalovací motory. Třetí revoluce odstartovala v 70. letech minulého století s příchodem mikroprocesorů, využitím počítačů a automatizací jednotlivých výrobních linek. Čtvrtou průmyslovou revoluci představují kyberneticko-fyzikální systémy, díky kterým vzniknou "chytré továrny". Inteligentní zařízení převezmou některé činnosti, které dosud vykonávali lidé. Počítá se s metodami strojového vnímání, autokonfigurace a autodiagnostiky, a s počítačovým spojením strojů a dílů. Tolik internet.

Prý v té první revoluci házeli lidé do strojů různé předměty, aby je zničili, nebo aspoň zastavili. Měli strach o práci a měli pravdu. Ne v tom ničení, protože pokrok nelze zastavit, jakkoli se nám jeho směřování nemusí líbit, ale o práci nás všechny ty revoluce opravdu připravují. Naše generace pamatuje až tu třetí a často se ptáme: „Kde je ten čas, co nám počítače ušetřily?“

Máme se bát té čtvrté?

V té třetí napsal člověk software, podle kterého pracoval počítač. Teď už v továrnách pro podřízené roboty vybírá připravený SW nadřízený počítač. Možná už ho jen nevybírá, ale píše. Stále se však nedá hovořit o umělé inteligenci, protože počítač (i ten nadřízený) byl naprogramován člověkem. Ale ta doba končí, počítače dokáží vyhodnotit průběh minulých operac, podle jejich úspěšnosti optimalizovat procesy a navrhnout lepší cestu. Když to přirovnáme k lidem, tohle stádium je někde u hranice nadprůměrné inteligence. Pokud zvířata následují instinkty, jednodušší lidé se naučí jednoduchým úkonům, ti chytřejší provádějí složitější operace, tak vymýšlení nových cest je vyhrazeno nadprůměrným jedincům. A tam někde, aniž bych věřil na spiklenecké, nebo sci-fi teorie, či chtěl šířit paniku, cítím ten problém. Počítač si totiž při optimalizaci procesů musí dřív nebo později všimnout, že slabým článkem řetězu je člověk a z procesu jej vyřadit. Vůbec není nutné předpokládat nepřátelské chování, či touhu po světovládě. Tu by jim musel do jejich programu vložit člověk. Je to tak nepředstavitelné?