Proč pravice

Levice si za cenu ruinování státní kasy kupuje voliče a jako stařičký mocnář hází zlaťáky mezi své poddané při spanilých jízdách porobenou zemí. Politici nevidí dál, než je délka mandátu, maximálně tak na své možné znovuzvolení.

I zahraniční statistiky potvrzují, že masívní nástup populismu připravuje o hlasy především levicové strany. Však to vidíme i u nás, jak vzestup ANO a SPD zdecimoval ČSSD a KSČ.

Dovolím si podotknout, že na tom není nic překvapivého, neboť levicové strany byly vlastně populistické odjakživa. Jejich předáci (včetně těch odborových) vždycky kázali vodu a pili víno. Zastávaje se těch nuzných, sami dělali kariéru pohybujíce se luxusními limuzínami v oblecích na míru s hodinkami Rolex na zápěstí. Jména si dosaďte sami.

Cílovou skupinou levice jsou tradičně ti méně nadaní, méně cílevědomí, méně úspěšní a všeobecně nespokojení občané. Levicoví vůdcové jim říkají, že se jich zastanou proti těm nadanějším, cílevědomějším, ..... Nabízejí jim, že pomocí progresívních a sektorových daní odeberou těm bohatším výsledky jejich snažení a přerozdělí je. S tím by bylo možno souhlasit, pokud by se přerozdělovalo jen těm, kteří se z objektivních důvodů (věk, zdravotní stav, složitá rodinná situace vdov a sirotků, etc) nemají možnost plně uplatnit na trhu práce.

Jenže ono tomu tak není. Levice si za cenu ruinování státní kasy kupuje voliče a jako stařičký mocnář hází zlaťáky mezi své poddané při spanilých jízdách porobenou zemí.

Zadlužuje tak stát a těm obdarovaným pochopitelně nevěší na nos, že rozdává peníze, za které by jejich děti mohly chodit do kvalitnějších škol s lépe placenými kantory a jejich rodiče dožívat v důstojnějších domovech důchodců, že by si nezadlužený stát mohl dovolit lepší silnice, dopravní dostupnost, zdravotní péči, nebo vyšší důchody. 

Politici vidí zřídka dál, než je délka jejich mandátu, maximálně tak na své možné znovuzvolení. Netvrdím, že jsou pravicoví politici charakternější, ale pokud by opravdu prosadili co nejmenší a nejlevnější stát, pak by toho tolik ani prohospodařit nemohli, protože by prostředky zůstaly v kapsách občanů a ne v jejich. 

Pravicoví populisté mohou tak maximálně slibovat větší snížení daní, než je reálně možné, zjednodušení administrativní zátěže pro podnikání, ač to nikdy nedokázali a větší ochranu soukromí a soukromého vlastnictví, což naše polosocialistické zákony stejně nedovolují. 

Praxe posledních let ukazuje, že toho naši politici za ty maximálně čtyři roky moc nestihnou, utápějí se v koaličních neshodách a spíš jen hasí problémy, než by rozhodovali strategicky a s dlouhodobou perspektivou. A podle toho to vypadá!

Jeden by skoro začal propagovat většinový volební systém, aby nesourodé a rozhádané koalice zmizely, ale když vidím, jak si počíná Agrofert při privatizaci státu a moci, tak mě to přejde. Většinový systém, stejně tak jako referenda vyžadují podstatně vyšší politickou vyspělost občanů i politiků a ta prozatím u nás opravdu nehrozí.