Pravolevé dělení

Stále více slyšíme, že pravolevé vidění světa již není aktuální. Možná je to pravda, nebo je to tím, že partaje dnes žádný program nemají. Například německá CDU má komisi pro základní hodnoty, která definuje jejich ideál, ke kterému se unie vzpíná. Mají takové komise naše české strany a hnutí? Ale vraťme se k té pomyslné pravolevé přímce.

Její levý konec bych definoval jako extrémně zbytnělý sociální stát, který přerozděluje co nejvyšší procento rozpočtu, sám na svou přebujelou byrokracii spotřebovává příliš mnoho a občanům bere možnost svobodného rozhodování, protože všechno ví lépe. Jeho sociální politika občany nemotivuje, pracovat se nevyplatí. Díky přeregulovanosti podnikatelského prostředí je podnikání složité, investoři i firmy odcházejí do zahraničí, nestaví se, soudy trvají věčnost, odboráři vydírají, stát se zadlužuje, nefunguje to, výkonností se to blíží reálnému socialismu.

Na pravém konci spektra je tržní hospodářství bez přívlastků, tedy řekněme něco jako ranný kapitalismus. Štíhlý stát, minimální regulace, motivující daňový systém, pouze základní sociální vymoženosti, důraz na všechny druhy občanských svobod, na výkon a na úspěch. Tento typ státu také nefunguje, protože nezajišťuje sociální smír, rozdíly se mezi třídami se zvětšují a zpravidla se nakonec ti chudí vzbouří. Stačí, že se jim do čela postaví vůdce.

Někde uprostřed (trochu doprava) je můj ideál. Jde o pravý konec spektra doplněný o sociální aspekt, jenž pomáháskutečně potřebným, kteří se z různých důvodů nemohou o sebe a svou rodinu postarat sami. A teď chytím pár kamenů od pravověrných pravičáků: jsem pro progresivní zdanění (má ho i USA), majetková přiznání (má je i Švýcarsko), zásadní proškolení a zvýšení pravomocí berních úředníků (není možné se uživit při mnohaletém prodělku v podnikání). Školné a studentské půjčky na vysokých školách (viz USA), možnost nadstandardů ve zdravotnictví, zvýšení ochrany majitelů nemovitostí proti nájemníkům, kteří jen ničí nemovitosti, a přitom nic neriskují, zvýšení ochrany zaměstnavatelů před lajdáky a nemakačenky. Rozhoduje ten, kdo platí. V. Klaus říká, že je zapotřebí se vrátit od nárokové společnosti k zásluhové. Nesouhlasím s ním v posledních letech často, ale tohle je svatá pravda!

A jsme zpátky u té přímky. Extrémní levice je přesné pojmenování neomarxistů, ale u extrémní pravice, tak jak ji známe od nás, s tím mám potíž. V té mé představě o pravici totiž není místo pro rasismus, xenofobii schovanou za národovectví, obhajování imperiální politiky Ruska, pro tmářství antivaxerů a vytváření atmosféry strachu. Takže se asi jen bojíme toho správného pojmenování, nejde o pravičáky, jsou to obyčejní náckové. A pak jsou tu amorfní populisté, kteří se ani netají tím, že žádný program nemají. Sledují nálady obyvatelstva a na ně reagují nejrůznějšími dárky, ať to stojí státní rozpočet, kolik chce. Jde pouze o to koupit si hlasy voličů. A tato ne-ideologická hnutí (catch all party) nezařaditelná na naší pomyslné ose, pochopitelně tvrdí, že pravolevé dělení už není aktuální.