Pravolevá politologická kružnice

Položil mi kamarád záludnou otázku, kde je vlastně u nás ta extrémní pravice? Pokud politické subjekty na přímce řadíme podle jejich programů vlevo či vpravo, přičemž úplně vlevo je supersilný stát, který rozhoduje vše za své občany a úplně vpravo co nejmenší stát, co nejmenší přerozdělování – stát bez sociálního přívlastku. Kdo u nás je pro ranný kapitalismus? Odpověděl jsem společně s Cimrmanem, že se jde tak dlouho na Západ, až se dojde na Východ. Chtěl jsem tím říct, že u tzv. extrémistických stran je poměrně těžké rozeznat, zda jsou ještě pravice nebo už levice. Když jsme tuhle tezi dál rozvíjeli, došli jsme k tomu, že ona slavná pravolevá přímka není přímkou, nýbrž kružnicí, přičemž se podobně jako rovnoběžky v nekonečnu protne.

Zbývají ty subjekty, které žádný program nemají a jen podle nálad na sociálních sítích nadbíhají voličům. Někteří se s tím ani netají, suverénně o sobě mluví jako o „catch all party“.

Ale to ještě není všechno. Pak jsou strany tradičního typu, které se oportunisticky posouvají vlevo či vpravo. Vzpomeňme si na to, jak křesťanskodemokratická politička Merklová vyluxovala v Německu program sociální demokracie, a to téměř nepřežila. A co velkouzenář udělal s červeným svetrem?

To je pochopitelně i případ současné pětikoalice, která posunula politiku ODS k nelibosti jejích tradičních voličů výrazně do středu. V takových případech sice něco získáte, ale zároveň něco ztratíte. Když udělá Jaguár kombík s dieselovým motorem, už si jej jeho lordstvo nekoupí. Je sice pravda, že rodin s dětmi je víc než lordů, ale na druhé straně je třeba jít s cenou dolů, aby byl ten kombík cenově dostupný. Tím ale zase padá zisk! Zradit svou cílovou skupinu, resp. elektorát je vždycky velké riziko.

Dnes volá CDU/CSU po návratu ke kořenům a ODS se štěpí. To je výsledek toho nezdravého rozkročování! Zkuste si to doma před zrcadlem, když se moc rozkročíte, tak to (nejen pány) po chvilce bolí a budete mít problém dát nohy zase zpátky k sobě!