Pravda a lež

Kdo se aspoň trochu zajímá o politiku ví, že volby nerozhodují fakta, ale emoce. Vyhrává ten, který je dokáže vyvolat. Přičemž je jedno, jestli negativní nebo pozitivní. Například strach z migrantů, z návratu Sudetských Němců, strach z války nebo strach z bídy na jedné straně a sliby, že se o voliče postaráme tak, že ty hrůzy nenastanou, na straně druhé. Nejlépe to ovládají pochopitelně populisté, kterým svědomí nebrání lidi prakticky čímkoli bez ohledu na fakta obelhat, vyděsit a zároveň nehledíc na splnitelnost, jim cokoli slíbit. A právě oni umí (bohužel na rozdíl od demokratických politiků) nejlépe pracovat s médii. Přírodní talenty dostanou patřičná školení a výsledky se dostaví. Pravda nikoho nezajímá, počítá se pouze výsledek.

My starší a pokročilí si pamatujeme na ikonické obrázky napalmem vypálených vietnamských vesnic a obrázky tamějších nebohých dětí, kterými nás krmila komunistická propaganda. Nepochybuji o tom, že americká média naopak přinášela svým čtenářům obrázky Vietkongem znásilněných a umučených jihovietnamských žen, jam plných ostrých kůlů a jiných pastí, do kterých padali mladí američtí vojáci. Každá z obou stran tím šířila svůj (jak se moderně říká) narativ. Nějak se přitom ztratila pravda o tom, kdo koho napadl a kdo se bránil. Je to víc než 50 let, ale nic se od té doby nezměnilo. Jen se díky sociálním médiím komunikace zrychlila.

Svět se dojímá nad obrázky civilistů, kteří umírají v Gaze při likvidaci Hamásu, ne proto, že by se Izrael rozhodl tamní obyvatele vyhladit, ale proto, že se bojovníci Hamásu zbaběle skrývají ve školách a nemocnicích, případně pod nimi. Svět už asi zapomněl, že si obyvatelé Gazy v roce 2006 v parlamentních volbách Hamás dobrovolně zvolili, takže je právoplatným vládcem Gazy, tedy i těch svých zabitých krajanů, které si vybral jako lidské štíty. Svět zapomněl na to, že to byl Hamás, kdo bezprecedentním způsobem zaútočil 7. října 2023 na Izrael. Při útoku zahynulo přibližně 1 175 osob. Mezi oběťmi bylo 725 izraelských civilistů (včetně 36 dětí), 71 zahraničních státních příslušníků a 379 členů bezpečnostních složek. Když teď po nekonečných jednáních začalo platit příměří a první ženy – rukojmí se dostaly domů, svět neobletěly fotky jejich vyhublých těl, ani vyprávění, zda tyto ženy byly či nebyly znásilněny či mučeny, nikdo nepíše o tom, v jakých podmínkách byly více než rok drženy. Proč? Je to snad součástí dohody o příměří? Hamás nechce, aby svět slyšel, jak se opravdu chová a jaký ve skutečnosti je? Je to z ohledu na soukromí těch ubohých žen? Nebo je to prostě proto, že my civilizovaní lidé se takhle nechováme? Jsem přesvědčen, že by to svět slyšet měl, aby viděl, s kým má co do činění a sundal si růžové brýle. A totéž platí v plné míře i pro válku na Ukrajině.