Poradci a koučové

„Smiřte sami se sebou. Pokud budou vaše ambice odpovídat vašim schopnostem, budete vyrovnaní. Hrajte s kartami, které vám osud rozdal co nejlepší hru, ale tak abyste se na stará kolena mohli sami sobě podívat do tváře.

My, co už více pamatujeme, si vzpomínám na dobu, kdy byla vejce střídavě zdravá a nezdravá. Podobně tomu bylo s máslem, sádlem, citrony, mlékem a řadou dalších potravin. Když si člověk představí zděšení jedince, který 20 let striktně dodržoval všechna doporučení a pak se najednou dozví, že si celou dobu kopal dietní hrob!

Vyprávěl mi kamarád Gabriel, že k jeho sestře, která jest lékařkou v Západním Německu, dorazila paní, jež v domnění, že svému tělu dělá dobře, mnoho let jedla jen saláty a ovoce. A v ordinaci se dozvěděla, že má játra v horším stavu, než kdyby denně vypila láhev výčepní lihoviny. To musel být strašný šok!

A nemusí jít zdaleka jen o tělo. Může jít také o duši. Neumím si představit všechny ty rady od úplně nevzdělaných až po vysokoškolsky vzdělané kouče a psychology, které si někteří z nás musejí (nebo chtějí) vyslechnout. Dá se jim věřit? Co když je budeme slepě poslouchat a dopadneme jako ta paní, co jedla saláty. Jen místo cirhózy jater přijde cirhóza duše. A nemusí jít zdaleka jen o peníze, i když ty za tím často jsou. Stačí gauč a hodina trpělivosti vyslechnout si cizí průšvihy. Na konci cinkne kasa a „další prosím!“

Jak si tedy vybrat toho správného poradce?

Popravdě řečeno nevím, ale kdysi jsme také u jedné psycholožky byli a ta nám řekla docela důležitou věc. Pokud nám nepomůže několik sezení, pak nemá smyslu v tom pokračovat. Mohli bychom reagovat tak, že bychom šli za jinou či jiným a hledali tak dlouho, až najdeme někoho, kdo nám bude říkat přesně to, co chceme slyšet: „Hlavně mějte rádi sami sebe, vyhovte si, nenechte se zneužívat od jiných, atd.“

To mi přijde hodně nebezpečné! Jako nabádání k sobectví, které je pro tržní systém a současnou střední generaci, která šla do praxe už po plyšáku, tak typické. On ten kapitalismus je založen na individualitě, ale to ještě zdaleka neznamená egoismus.

Já bych to doporučení raději formuloval takto: „Smiřte sami se sebou a s tím jací jste. Naučte se s tím žít. Pokud budou vaše ambice odpovídat vašim schopnostem, budete vyrovnaní. Hrajte s kartami, které vám osud rozdal co nejlepší hru, ale tak abyste se na stará kolena mohli sami sobě podívat do tváře.“

Nic lepšího mě nenapadlo. Taky nejsem žádnej kouč:-)