Populismus - definice a důsledky

Jsem přesvědčen, že populista vlastně nemá skutečné politické ideály, prostě si zvolí tu stranu, které bude snadné se zmocnit. Pokud by v té době nebyla žádná „volná“ jiná strana, tak si ji založí. Lépe, než strana vypadá "hnutí".

Podíval jsem se do Wikipedie na definici a našel jsem tam krom jiného:

Populisté tvrdí, že zvolené elity (strany) nereprezentují lid a sledují jen své vlastní zájmy. Využívají tedy antistranického sentimentu, který se objevuje ve společnosti zklamané z politiky. Populistické strany poté samy sebe stylizují do role nestranické, téměř nepolitické a neelitní organizace, která má za cíl odstranit vládnoucí elity a začít reprezentovat zájmy lidu. Populisté tak nekritizují demokracii jako takovou, ale pouze stávající vládnoucí elitu a stranický systém. I proto populistické strany často zdůrazňují a prosazují prvky přímé demokracie.

Já bych k tomu dodal, že typická je také absence konkrétního programu, která je nahrazena tím, že se lidu dává to, po čem touží a říká to, co chce slyšet. Například kancléřka Merkelová je proslulá tím, že krade svým politickým oponentům témata. Naprosto nedbá na svůj vlastní stranický program (v jejím případě lidovecký) a klidně uchopí populární téma například z programu socialistů a začne je hlásat, jako své vlastní. Časté je také chování, které určují včerejší průzkumy veřejného mínění. A to nemusíme chodit až do Ameriky, o to se přeci pokoušel už Jiří Paroubek.

Jde jen o to, kam až je takový populista ochoten zajít. Extrémním příkladem budiž Adolf, který nabídl Němcům po prohrané první válce a potupném Versaillském míru, nový důvod k hrdosti, totiž nadřazenost germánské rasy, v době hospodářské krize a enormní inflace práci, ochranu před šířící se bolševickou revolucí a nakonec označil i ty, kteří za všechno to jejich neštěstí mohou - Židy. Jak to dopadlo, víme.

Dále mi chybí v definici fakt, že populista používá politiku a voliče pouze jako výtah k moci a uspokojení svých vlastních mocenských ambicí. Jsem přesvědčen o tom, že populista vlastně nemá skutečné ideály, prostě si zvolí tu stranu, které bude snadné se zmocnit. Pokud by v té době nebyla žádná „volná“ jiná strana, tak si ji založí.

Zmíněná nespokojenost s dosavadními stranickými elitami je celosvětová. Tradiční systémy dvou stran v Británii a USA dostávají trhliny, o Evropě ani nemluvě. Čím to je? Domnívám se, že tradiční strany a hlavně jejich představitelé postupně porušili všechna pravidla a svou bezbřehou hamižností a bezcharakterností voliče naštvaly.

Prvky přímé demokracie vypadají velmi lákavě, však je možné se ohánět Švýcarskem. Problém je v tom, že nejsme jako Švýcaři, kteří jsou schopni si dobrovolně odhlasovat neprodloužení zákonem stanovené dovolené, protože by to snižovalo konkurenceschopnost jejich výrobků. Jak by to dopadlo u nás, jsme mohli vidět při přímé volbě prezidenta. V ČR se tématu přímé volby chopil cizinec, který vykřikoval Čechy Čechům. Je to úsměvné? Nikoli, je to nebezpečné!

V definici je napsáno, že populisté demokracii (otevřeně) nekritizují, ale ve svém důsledku to není nic jiného - rozkládají ji a přinášejí místo ní diktaturu. Veřejně říkají, že to bude diktatura lidu, ale ve skutečnosti je tomu jinak. Pravdu se dozvíme teprve, když už je pozdě.

Jsme jako ta žába v nádobě, které začali ohřívat vodu. Zprvu si libovala, jak je to příjemné a když už byla voda příliš horká, nedokázala vyskočit. Nepoznala okamžik, kdy měla vyskočit a pak už byla příliš omámená a otupělá, že se nakonec uvařila. Poznáme ten okamžik my?