Politické rozhovory zakázány

Každý, kdo má jiný názor než já, je v nejlepším případě idiot, ale spíše rovnou můj nepřítel! Kde se bere ta nenávist a netolerance? Proč už se zase raději nebavíme o politice? Je to horší, než kotel na zápase Baník vs. Sparta.

Za bolševika to bylo jednoduché! Měli jsme téměř všichni jednoho nepřítele, který spojoval lidi v mnoha ohledech nespojitelné. Teprve po jeho pádu se projevily velké rozdíly. Příkladem budiž složení Charty 77. Podepsali ji představitelé levice, pravice, zastánci anarchismu, osmašedesátníci, napravení svazáci i naprostí vágusové. Teprve po Listopadu se naplno projevilo, jak málo měli společného.

Nebyli jsme zvyklí na to, že by nás mohly naše politické názory tak brutálně rozdělovat, spíše jsme se báli o nich diskutovat s neznámými lidmi.

Riziko, že bychom mohli být za své názory uvězněni nám zatím nehrozí, ale svobodu našeho projevu omezuje pokrytectví převlečené za tzv. politickou korektnost.

Spíš jsem překvapen, jak dalece nás v poslední době politika rozděluje. Jaké příkopy vykopává mezi přáteli, jak si už zase dáváme pozor na pusu, protože se nám nechce pouštět do vyhrocených debat, které nikam nevedou. Nevadí mi, když má někdo jiný názor, vadí mi, když ten druhý označuje všechny lidi s odlišným názorem za idioty a pokládá je za své nepřátele. I když samozřejmě platí, že ryba většinou smrdí od hlavy.

Přemýšlel jsem o tom, proč je to ještě horší, než bitky mezi fandy Sparty a Baníku, spory kvůli hudebnímu vkusu, či hádky o kandidátky na Miss čehokoli. Došel jsem k názoru, že jde o to, že ten, kdo volí jinak než já, svým hlasem vlastně spolurozhoduje o mé budoucnosti případě dokonce „nebudoucnosti“, jak by to řekl V. Klaus. Chápu nemohoucnost německých antifašistů v době vzestupu Hitlera a zoufalství nevoličů KSČ v prvních letech po skončení druhé světové války. Mám podobné pocity, když vidím výsledky našich voleb.

Nedivím se tomu, jak uvažuje a volí intelektuálně nesmělá většina, ale zas a znova mě překvapí s jakou razancí, řekl bych až svatým nadšením, hlásají někteří jinak docela inteligentní lidé prazvláštní názory odporující zdravému rozumu. Jsou ochotni za ně bojovat a já mám hrůzu z toho, kam až by byli schopni zajít.