Podíl na hospodářském výsledku

Ten kdo nedokáže hospodařit ani ve své domácnosti, neměl by řídit stát. Vidíme to na příkladu poslanců, kteří přes nadprůměrné platy a náhrady, svůj život finančně nezvládají a to přestože mají vysoké školy a sloní paměť. 

Psal jsem již vícekrát, že ten kdo nedokáže hospodařit v domácnosti, neměl by řídit stát. Vidíme to na příkladu některých poslanců, kteří přes silně nadprůměrné platy, další náhrady a výhody, svůj život finančně nezvládají a to přestože měli několik vysokých škol a sloní paměť.

Jsem dalek velkouzenářově sloganu, že je možné stát řídit jako firmu, nicméně pro některého jeho oblasti opravdu platí stejná pravidla, ať chceme nebo nechceme.

Mám pocit, že takzvané „podíly na hospodářském výsledku“ byly zavedeny v důsledku ekonomického oteplení konce šedesátých let a nezrušeny ani invazí vstupců. Tento ryze tržní prvek se stal třetí složkou odměňování zaměstnanců, ale svého skutečného naplnění doznal až po převratu.

Podle mého chápání si zaslouží svůj „základní plat“ pracovník tím, že svědomitě a s dobrými výsledky zastává své místo. Jeho výše je dána potřebnou kvalifikací, praxí, zvyklostmi a poptávkou po zaměstnancích v daném oboru. 

Složkou zvanou „prémie“  by měl mít přímý nadřízený možnost oceňovat nadprůměrné výkony pracovníka, jeho mimořádné a konkrétní pracovní úspěchy.

A tou poslední složkou je „podíl na hospodářském výsledku podniku“, který je na konkrétním výkonu pracovníka závislý pouze nepřímo. Je možné jej vyplácet pouze tehdy, pokud celý podnik plní plánovaná kritéria a jeho majitelé, či akcionáři se rozhodnou určitou část zvýšeného zisku rozdělit nejen mezi sebe formou dividendy, ale také mezi své zaměstnance.

Případné výkyvy v důsledku dobrý či špatných výsledků podniku, by se měly jen velmi málo týkat základního platu. Ten spíše kolísá podle poptávky po zaměstnancích v oboru, která by mohla vést k přetahování pracovníků.

Prémii by měl dostat každý pracovník, který bez ohledu na třeba celkově horší výsledek firmy podal nadprůměrný výkon. Když mu ji nedáte, protože jiná divize nesplnila, připravíte skvělého pracovníka o motivaci.

Podíl na hospodářském výsledku se vyplácí pochopitelně pouze tehdy, pokud nějaký pozitivní výsledek je. Nezažil jsem mínusové podíly – ty by asi způsobily masívní odliv pracovníků.

Tento systém zaručuje pracovníkovi jeho jistoty, umožňuje spravedlivé odměňování, které je základem dobrých vztahů na pracovišti a firmě jistotu, že tzv. mandatorní výdaje nebude muset vyplácet i v době, kdy se firmě dařit nebude. Tedy, dvě složky mzdy jsou variabilní a ne fixní.

Tohle je poměrně prosté, až se mnozí z vás budou ptát, proč o tom píšu. Důvod je jednoduchý: Naše nelegitimní, v podstatě neexistující vláda při svých spanilých a jiných cestách uplácí voliče a slibuje plošné zvyšování důchodů a platů. A ona to udělá, protože je momentálně z čeho brát. A je jí jedno, jak to budou řešit vlády v dalších letech, kdy se naší ekonomice už tak dařit nebude. Oni totiž zvednou důchody a platy – tedy fixně a smluvně je zajistí do budoucna a nikdy jinak. Místo, aby nezavázaly budoucí generace a vyplácely jen nějaké „mimořádné“ podíly na dobrém hospodaření státu, které by do budoucna žádné závazky netvořily.

Pochybuji, že by tohle agent Bureš udělal ve svých vlastních firmách. Tomu druhému borci je to úplně fuk. Nikdy žádnou vlastní firmu neměl a až se bude příště natírat, tak už tady dávno nebude.