Nepohodlní svědci

Je velmi důležité vypátrat toho, kdo stiskl spoušť a nebude to jednoduché. Ale daleko důležitější je zjistit, kdo si tu vraždu objednal a to bude daleko složitější. Po včerejších vyjádřeních představitelů SR mi bliká kontrolka.

Dlouhé čtvrteční fronty před knihkupectvím signalizovaly za minulého režimu, že vyjde nějaká zajímavá knížka. Autor mohl být buď z té lepší části světa, nebo obyvatel tábora míru a socialismu, který si přesto vysloužil přízeň čtenářů pochodem po hraně. My kluci pásli především po detektivkách, ať už z evropské psychologicko-deduktivní líhně (Maigret, Poirot), nebo z drsnější americké školy (Marlowe, Steve Carella, nebo JUDr. Mason). Při čtení o tom posledně jmenovaném se možná leckterý z dnešních právníků rozhodl pro své povolání, i když úloha advokáta za socialismu se s Perryho metodami nedala srovnat ani trochu.

Avšak i my, laická veřejnost, jsme se tam poprvé setkali s tím, jak naložit s nepohodlným svědectvím. Jsou dvě možnosti. Především je třeba zapátrat v minulosti a soukromí svědka a najít možnost jak zpochybnit jeho věrohodnost. Může to být buď nesporný fakt - například: svědkyně nosí mimo soudní síň tak silné brýle, že prostě našeho mandanta na tuto vzdálenost a při daných světelných podmínkách vidět nemohla.

To je ta lepší a hlavně legální varianta. Ta horší už je na hraně vydírání, pokud se dozvíme ze svědkova soukromí něco, co on sám skrývá a můžeme to použít jako páku, aby si vlastně zas tak přesně nevzpomněl. A pochybnosti stačí - jak víme: „in dubio pro reo“.

A už se blížíme k tomu, co bych chtěl napsat dnes v reakci na bezprecedentní popravu novináře a jeho dívky na Slovensku. Je jistě velmi důležité vypátrat toho, kdo stiskl spoušť a nebude to asi jednoduché. Ale daleko důležitější je zjistit, kdo si tu vraždu objednal a to bude daleko složitější.

Jako čtenáři detektivek a divákovi nespočetných krimi z celého světa, mi ale už po včerejších vyjádřeních vysokých představitelů SR bliká kontrolka.

Každý přemýšlivý člověk tuší, že v Turecku žádný puč nebyl, byla to divadelní inscenace zorganizovaná samotným prezidentem za účelem rozsáhlé likvidace demokratických odpůrců diktatury. Důkaz je jednoduchý. Pokud jste překvapen opravdovým pučem, tak Vám chvíli trvá, než dostanete situaci pod kontrolu a než zjistíte viníky a jejich pomahače. V konkrétním případě tohoto „nepředvídaného“ puče, vytáhl režim R.E. ještě ten den měsíce a roky připravované seznamy odpůrců a začal je okamžitě zatýkat. Tomu říkám blesková reakce!

Ale zpátky na Slovensko. Co se mi nelíbí a co je podezřelé v situaci, kdy stopy vedou až k premiérovi? Příliš vysoká vypsaná odměna, příliš rychlá preference vyšetřovací verze vedoucí do zahraničí – konkrétně k italské mafii. Obojí působí nevěrohodně a neodpovídá praxi běžného vyšetřování.

A proč jsem na začátku psal o nevěrohodných svědcích? Protože politika diskreditace směrem k novinářské žumpě, prostitutkám a já nevím ještě k čemu, jde obou našich republikách daleko za rámec toho, co dělají právníci. U nás se novináři očerňují „en bloc“ a to pro jistotu už preventivně, protože nikdo z politiků a politických podnikatelů neví, co ti pitomci v budoucnu vyšťourají. Zrovna tak zastrašování svědků, případné vydírání, které vede ke ztrátě paměti, to je běžná praxe. A když všechno selže, tak přece ještě můžeme korumpovat státní zástupce a případně i justici. Nejen penězi, ale také posty a všichni navzájem především zaručenou beztrestností.

Takže co Slováci vyšetří? Nic, a nebo bude pachatel na útěku zastřelen, aby nemohl vypovídat. Voda se zavře, jen kruhy ještě chvíli zůstanou a to je všechno. Chudáci ti dva a jejich blízcí....