Největší podvod populistů

Na první pohled se zdá, že populisté dělají všechno pro lidi. Známé hlášky jako: „America first“, nebo „makáme“, mají tyto pocity vzbuzovat. Komu je určena “politika pro lidi“? Primárně těm nespokojeným. A kdo jsou ti nespokojení? To jsou ti méně úspěšní, kterým je třeba nabídnout někoho, kdo za to může a proti komu je třeba bojovat. Víme, koho si vybral Adolf, ale vraťme se ke dnešku. Aby mohli populisté hlásat a vytvářet tyto nálady, potřebují média. A v nich ta hra začíná.

1. fáze: Vzbudit strach a závist – k vyděšení se hodí imigranti a pro závist ti bohatí, kteří zbohatli na dělnických mozolech: církev, šlechta, tuneláři...
2. fáze: Nabídnout řešení – imigranty sem nepustíme, s korupcí zatočíme, restituce zdaníme, hrady a zámky nevrátíme
3. fáze: Vyvolat rozkol ve společnosti – tunely umožnili havloidi, imigranty by sem nejraději pozvali pravdoláskaři a neziskovky, je třeba s nimi zatočit
4. fáze: To my jsme jiní, my na vás myslíme, my vám přidáme – je třeba rozdávat peníze ze státního rozpočtu – tu učitelů, tu lékařům, tu soudcům, policistům, hasičům, atd.

Jaká je pravda?

1. Žádní imigranti sem nikdy nechtěli, stačí si porovnat náš a německý azylový a sociální systém. Pokud by tady požádali o azyl, tak by stejně co nejdříve zmizeli v bohatších zemích EU. 
2. Zdanění církevních restitucí je velké pokrytectví, kterému od počátku žádný soudný politik nedával šanci na úspěch. Je to něco tak protizákonného, že tomu snad nevěřila ani s. Semelová.
3. K vyvolání rozkolu je nejlépe využít závist a mindráky. Uveřejnit výši výplat a majetku těch bohatších a naznačit, že Pražská kavárna o zbytku republiky mluví jako o nevzdělaných buranech. Z Vaška udělat rozmazleného synka z bohaté rodiny, který se určitě nějak dohodl s komoušema a pak na všechna důležitá místa dosadil kámoše z disentu. Neziskovky platí Choroš a jemu podobní.
4. My jsme jiní, my na vás myslíme a především: Já první, já vám jako mnohonásobný miliardář velmi dobře rozumím. Znám vaše denní starosti, já vám od prvního přidám. 

Jak to tedy je ve skutečnosti?

Jako vždycky v dějinách této modré a ne zelené planety, vládnou ti ultra bohatí, kteří mají v ruce výrobní prostředky, média, státní správu a indirektně také policii a justici. Vládnou právě těm méně úspěšným a chudým. Jen na rozdíl od minulosti jimi pohrdají pouze skrytě. Na veřejnosti se staví do role jejich ochránců a kamarádů. „Jsem prezidentem spodních deseti milionů“ říká nejbližší spojenec těch nejbohatších Čechů, který socdem použil jen jako výtahu k moci.

Blíží se další volba prezidenta, média se předhánějí ve výčtu možných i nemožných kandidátů. Je přece jasné, kdo vyhraje. Ten, kdo získá podporu velkých peněz, kterých je pro kampaň potřeba. Ta nebo ten poctivá/ý a charakterní je nemá, bude se muset s někým spojit a něco mu za to slíbit. Bude ještě potom stále poctivá/ý a slušná/ý? Nebo bude kandidovat někdo, kdo na to má, ale už o něm dávno víme, že není ani jedno ani druhé.