Nebezpečná relativizace

Někdo tvrdí, že je Země kulatá a někdo jiný, že se jedná o placku. Oba své teorie dokládají mnoha argumenty. Mohu se postavit na jednu nebo druhou stranu, ale volba je jednoznačná – rozhoduji se mezi černou a bílou. Sparta nebo Slavia. Mohu si myslet, že ten s jiným názorem je omezený tmář, ale také se klidně mohu mýlit, může to být úplně opačně. Místo zaoblenosti Země si klidně můžeme dosadit jakýkoli jiný spor: Darwinovu teorii druhů proti kreacionistům, očkovat či neočkovat, bránit se či nebránit agresorovi, klimatickou změnu, gender, woke a tak dále. I v těchto případech se najdou fanatičtí zastánci jednoho či druhého tábora. Pokud ve jménu svého názoru upalují, kamenují, střílejí a bombardují, je to hrozné. Podlehli nějakému přesvědčení/víře a mají za to, že to je to jediné správné.

Každý z nás sleduje především ta média, která potvrzují náš vlastní názor, těm ostatním se vyhýbáme, protože se nám nad řečmi představitelů toho opačného názoru občas zvedá žaludek. Někdy stačí už jen to, že je vidíme na obrazovce. ALE mají jasně viditelné logo na dresu a nic jiného se od nich nedá očekávat. Zato relativizace, ta hebounké má drápky, pracuje s podvědomím, a proto je daleko nebezpečnější než černobílé výkřiky uřvaných Führerů

Co si o tom „myslí“ AI?

„Relativizace může oslabovat jasné morální zásady a ospravedlňovat chování, které by jinak bylo považováno za nepřijatelné. Relativizace může vést k nihilismu nebo k neschopnosti hájit základní hodnoty, jako jsou lidská práva. Relativizace může být užitečná při porozumění různým perspektivám, ale pokud se použije neuváženě či záměrně, může být vnímána jako ohrožení jasných a pevně stanovených hodnot nebo pravidel.“

Příkladem může být hodnocení konfliktu na Ukrajině, ve kterém relativizátor použije některé taktéž složitě akceptovatelné zahraničně politické aktivity USA, aby naznačil, že mezi Amerikou a Ruskem zas tak velký rozdíl není. Ujišťuji vás, že je, a že je gigantický, jelikož srovnáváme (přes všechny problémy) stát demokratický s totalitní diktaturou. Zrovna tak není složité najít prakticky v každé zemi někoho s naprosto disentním názorem (například u nás na klimatickou změnu V.K., v Polsku na PiS, v Maďarsku na Viktora Orbána, na Slovensku na Fica, kdekoli na ruskou agresi na Ukrajině či na napadení Izraele Hamásem) a tomu pak pokládat návodné otázky, na které je tázaný nucen odpovědět to, co si tazatel přeje, protože to jinak nejde. Uvedu konkrétní příklad. Na otázku, zda jsou na Ukrajině fašisté. Odpověděl popravdě tázaný odborník: „Ano, jsou.“ Aniž bychom pátrali po tom, jak velká a vlivná ta skupina to je, vlastně pouze potvrzujeme to, že V.V.P. má pravdu. A o nic víc relativizátorovi nešlo. Relativizace je po mém soudu daleko nebezpečnější než otevřené hlásání bludů. Těžko se rozpoznává, nenápadně nahlodává víru v základní principy demokracie a právního státu. Je to podpásovka a je třeba si na to dávat pozor!