Morální imperativ

Nechce se mi listovat starými čísly mých blogu, abych zjistil, jak často píšu o tom, že jakkoli velký úspěch dosažený nemorální cestou, pro mě úspěchem není a neměli bychom jej obdivovat. Z našeho zapáchajícího rybníčku mě napadají různí miliardáři, které raději nebudu jmenovat. Máme tu také neuvěřitelné vizionáře typu S. Jobse a E. Muska, o jejichž sociopatii se píší knihy. Jak se k tomu postavit?

Pro mě je prvním dělítkem zjištění, jestli překračují zákon. V negativním případě a pokud se jedná o soukromé podnikání, pak by se dalo říci, že nám do jeho chování v podstatě mnoho není. V okamžiku, kdy ale takový jedinec vstoupí do politiky, tak se celá věc mění. Nám nemůže být jedno jaký morální profil má jedinec, který se účastní správy naší obce, města, kraje, či přímo státu. Nedá se totiž počítat s tím, že by byli až tak schizofrenní a k cizímu majetku se chovali lépe než k vlastnímu. Spíše naopak, neboť z cizího krev neteče. Tady nejde o to, že by pro politiky neplatila presumpce neviny, ta platit musí, neboť ji máme v zákoně. Jen jsou tady poněkud vyšší nároky na mravní integritu, která není popsána v žádném předpisu nebo zákoně, ale vychází z toho, co ještě společnost toleruje jako chování etické, morální a slušné. Pokud dotyčný politik necítí sám, že jeho jednání či výroky se vymkly kontrole a překročil pomyslnou čáru, pak to za něj musí udělat jeho strana, jíž takové chování poškozuje image a zahání voliče. Zároveň by ostatní představitelé strany měli najít slušná, ale rozhodná slova odsouzení takovýchto počinů a zbytečně jej nehájit.

V tomto okamžiku je pochopitelně možné oddělit pracovní výkon daného politika od jeho morálního selhání. Máme nyní čerstvý příklad ministra, který podle všeho patřil v současné vládě k těm lucidnějším a pracovitější kolegům, ale (podle mého názoru ne poprvé) mu selhal morální kompas. A v takovém případě není jiné volby než odejít přesto, že se může zdát, že to není jeho největší průšvih. Vzpomeňme si na AL Caponeho, který nakonec neseděl za vraždy, ale za daňové úniky.

Bohužel takové věci poskytují opoziční krávě to nejčerstvější krmivo, takže hýká a bučí radostí, tím víc, když taková nahrávka na smeč přijde pár měsíců před volbami. Absurdně vzato to, ale ODS nemusí zas tak moc uškodit. Každý odchod dalšího kmotra, každé další očištění strany, může naopak přivést některé tradiční voliče ódéesce zpět.