Máme na výběr ze dvou špatných možností

Po dvou přímých volbách prezidenta republiky by bylo dobré se zamyslet nad tím, co vlastně tahle změna ústavy přinesla. Víme všichni, proč k ní došlo. Ještě máme v paměti to, jak nechutným způsobem byl parlamentem volen a zvolen V. Klaus, který určitě nepochází z opice a jehož modrá a ne zelená planeta se neotepluje. Myslím, že velmi výstižně to formuloval Francis Underwood v seriálu House of Cards, když hovořil o sněmovně:

„Kdo se stane příštím prezidentem je v rukou bandy prospěchářských, chamtivých a mocichtivých patolízalů, jejichž poslušnost můžete získat sváděním, zastrašováním a vydíráním.“

A co jsme získali tím, že parlamentem ta přímá volba prošla? Scénáristé výše jmenovaného seriálu mi odpustí, když jejich text trochu pozměním a doplním:

„Kdo se stane příštím mocichtivým prezidentem je v rukou stáda málo inteligentních, neinformovaných voličů, jejichž poslušnost můžete získat lhaním, jednoduchými sliby, zastrašováním a rozdáváním koblih.“

Kromě toho se povedlo vložením přímé volby do ústavy porušit původně vyvážený parlamentní systém. Infikovat jej prvky prezidentského systému, které jsou těmi, kteří k tomu inklinují, dále rozvíjeny a ústava se o to více ohýbá. A co si budeme vyprávět, na toto místo budou vždy aspirovat ohýbači a i pokud jimi původně nebyli, tak se jimi postupně stanou. Pohled z okna na Hradě k tomu prostě svádí.

Takže co? Vrátíme se zpět? Neumím si představit, že by takový návrh parlamentem mohl projít a politik, který by jej navrhl, by byl médii ukřižován v řádu nanosekund.

Takže se v tom okně (ve kterém vyfotili i Adolfa) příště objeví oblíbený stále zraněný fotbalista, mimořádný hokejový talent nebo populární srdíčková zpěvačka? Trochu mě z té představy jímá hrůza, už teď máme doma i ve zahraničí z ostudy kabát!