Lísají se nám pod vánoční stromeček

Osobní složky - získané průzkumem sociálních sítí, veřejně přístupné dokumentace a lékařských záznamů – rýsovaly osobní profil každého voliče, nejspíše přesnější než to, co by dotyčný dokázal vypovědět podle vlastních vzpomínek.

„Když dva lidé zadají do vyhledávače identickou otázku, nemusí nutně dostat shodnou odpověď. Pojem pravdy se relativizuje, individualizuje a ztrácí univerzalitu. Informace jsou domněle zdarma, ale ve skutečnosti za ně jejich příjemce platí dodáváním dat, jichž využijí lidé, o nichž nic neví, a to k dalším úpravám informací, které jsou mu poskytovány.“ /Henry Kissinger: Uspořádání světa, Prostor 2016/

Jistě jste si všimli, že potom, co jste hledali vhodné potápěčské brýle pro syna či vnuka, nabízel vám Google znovu a znovu tento sortiment v postranních bannerech, přestože jste se už dívali na to, kdy se narodila ta pěkná herečka ze včerejších filmu. To je daleko protivnější, než takzvaná kontextuální reklama, při které vyhledávač propaguje výrobky, které se k vámi hledanému heslu přímo vztahují. Firmy a jejich marketingoví guruové se dnes snaží vyrábět reklamu střiženou přímo pro vaše potřeby a na vaše tělo. Takže muži v určitém věku začnou dostávat informace o volně prodejných potravinových doplňcích směrovaných na prostatu a právě porodivší matky nabídky kojenecké výživy. Teorie cílových skupin samozřejmě funguje. Každému je jasné, že reklama na pivo by měla jít v reklamní pauze fotbalového zápasu a ne ve filmu podle románu Danielle Steele. Jinak jsou to vyhozené peníze. To už věděl kdysi Henry Ford, který měl říci, že je mu jasné, že každý druhý dolar investovaný do reklamy jde nezmar. Jen neví který.

Venkovní reklamu, která přímo oslovuje konkrétního chodce, jsme viděli ve sci-fi filmech před mnoha lety. Dnes už to ovšem žádné sci-fi není.

Takový marketing vymývá mozek, vytváří asociační můstky typu „Nic není nemožné“ a jedinec - každý podle své odolnosti - dříve nebo později podlehne a zakoupí. Reklama se nám vlísala i pod vánoční stromeček. Vytváří dokonce vlastní nové konzumní svátky typu Sv. Valentina, nebo udělá třetí listopadový čtvrtek z nevalného vína událost.

To všechno je protivné, ale útočí to pouze na naše peněženky. Citujme však H. Kissingera ještě jednou.

„Podle zpráv měly volební štáby v roce 2012 sestavené materiály k desítkám milionů nerozhodnutých voličů ( přístupných programům obou stran). Tyto osobní složky - získané průzkumem sociálních sítí, veřejně přístupné dokumentace a lékařských záznamů – rýsovaly de facto osobní profil každého voliče, nejspíše přesnější než vše, co by dotyčný sám dokázal vypovědět podle vlastních vzpomínek.“

Nejsem přítelem spikleneckých teorií, ale z tohoto mě jímá hrůza. Pan Kissinger mluví o roce 2012. Vývoj v těchto oborech jde šíleně rychle, takže tady někde je možná vysvětlení toho, jak je možné, že byla zvolena do oválné pracovny blond přehazovačka Čalfova typu. Není důležité jaké národnosti byli sběrači dat, analytici, kdo všechno vypouštěl kouřové signály, kterým směrem a za čí peníze, ale asi to tak nějak tušíme.

Obávám se, že tenhle svět není pro starý!