Krást či nekrást?

Nemůžeme se přece stále vymlouvat na to, že ryba smrdí od hlavy a že když kradou ti nahoře, že my můžeme taky. Je to jen dědictvím komunismu, že nejsme schopni nazývat věci pravými jmény? Je to zkrátka zlodějka, která kradla. 

Projížděl jsem naším sídlištním supermarketem a podle připraveného seznamu vkládal nákup do vozíku. Přede mnou jela po stejné trase malá babka a trochu se loudala. Když jsme zahýbali do poslední uličky, uprostřed zatáčky, kam kamery nevidí, šoupla zkušeným gestem do kapsy kabátu pytlík bonbónů. Vůbec si mě nevšimla. Ona kradla, ale mě dostala do potíží! Totiž donutila mě se zamyslet.

Mám mlčet? Umím si představit její finanční situaci. Kolik si toho může z důchodu dovolit, když zaplatí nájem? Jak dlouho asi váhá nad každou položkou nákupu! Opravňuje ji to k tomu, aby kradla?

Bylo by to jinak, kdyby si vzala z hladu rohlík, nebo, když dostala chuť na bonbóny?

Mám informovat obsluhu? Dnes tu ani není ten nápadně nenápadný muž, který ve všední dny mezi regály dohlíží. Mám se pak cítit jako práskač? Co je mi vlastně do toho? Jsem snad akcionářem Billy?

Mám tu bábu oslovit a říct jí, že jsem ji viděl, ať ten pytlík dá pěkně zpátky do košíku?

Jak je to možné, že neznám správnou odpověď? Ve Švýcarsku by nezaváhali ani na tu pověstnou nanosekundu a krádež oznámili.

Je to jen dědictvím komunismu, že nejsme schopni nazývat věci pravými jmény? Je to zkrátka zlodějka, která kradla. Tak prosté to je!

Jsme tolerantní, protože ona je chudá a německý koncern nikoliv?

Nechceme to jít oznámit, protože máme stále ještě problém s fízly?

Nemůžeme se přece stále vymlouvat na to, že ryba smrdí od hlavy a že když kradou ti nahoře, že my můžeme taky. Je tak pohodlné se přizpůsobit a natočit menší pivo, upravit lhůtu spotřeby na výrobku, vyfasovat trochu víc materiálu na zakázku, napíchat vodu do masa, zfalšovat posudek, atd., ale je to úplně stejná krádež a kdo krade, je přece zloděj!

Stěžujeme si, že se nemáme stejně dobře jako v tom výše zmíněném Švýcarsku. Fajn, tak bychom na tom měli začít dělat. Pro začátek můžeme třeba přestat krást a zloděje netrpět!

Bude-li každý z nás z křemene, bude celý národ z kvádrů! Napsal kdysi Jan Neruda.