Každý fanatismus je nebezpečný

Jsou spory, jejichž počátek nelze najít. Stačí se podívat na bývalou Jugoslávii, nebo na blízký Východ. Už dávno není zřejmé, kdo si začal. Můžeme se pokusit jít proti proudu času, ale nemá to smysl, pokud nechceme dojít až k tomu, že dodnes nikdo nezaplatil v hospodě za poslední večeři Páně. Ale přesto, nebo právě proto nikdo nemůže přestat a domnělou či skutečnou křivdu nepomstít, protože by vypadal jako slaboch.

V západoevropské tradici to existuje také, každý ví, jak krvavé byly střety v Irsku a riziko, že pod povrchem doutnající spory opět propuknou, díky brexitu, opět roste.

Osobně ambice, možná nějaké ruské peníze, které ovlivnily britské referendum, mohou být katalyzátorem příštího požáru. 

Byl jsem v Jeruzalémě a viděl, jak na ulici, kde jsou na jedné straně arabské krámky a na druhé židovské, jejich majitelé spolu o pauze popíjeli ten typický přeslazený čaj. Nevypadalo to, že by spolu nevycházeli. Ale vždycky se najde někdo, kdo v tom správném okamžiku plivne jedovatou slinu, nebo vyprovokuje incident a je oheň na střeše.

Velmi zajímavě to ilustruje televizní seriál FAUDA. Seriál vypráví o speciální jednotce izraelské armády která má výsadní postavení v infiltraci a eliminaci teroristů na území Izraele i Palestinské autonomie. Nejvíce mě vyděsilo, jak radikální jsou na obou stranách matky, které ve jménu rodinné cti posílají své syny na jistou smrt. Dozvídáme se, že organizátoři sebevražedných atentátů neslibují rekrutům jen sedmé nebe s devadesáti devíti pannami, ale také finanční podporu jejich rodinám. Mnohdy je toto důležitějším motivem, než samo náboženské nadšení. Vidíme, jak se cestou k jejich pozůstalým kufry dolarových bankovek stále zmenšují, každá úroveň řízení terorismu si ukousne svůj díl. Šéf jezdí mercedesem a ti chudáci se obětují. Nic nového, dalo by se říci.

Každý fanatismus je nebezpečný, je jedno pod jako vlajkou či jakým logem se zaštiťuje. Náboženství, totalitní režimy, politická korektnost, #metoo, či ekoterorismus...