Jak z toho ven

Je nutné co nejdříve výrazně omezit nekonečné protahování stavebních a jiných řízení ze strany bějrůznějších aktivistů. Současný stav jim umožňuje paralyzovat některé projekty dlouhá léta.

Před mnoha lety jsme se přátelili s manželi, které si pro účel tohoto textu nazveme Adamem a Evou. Eva byla doma s dětmi, takže žili z jednoho platu. Adam nevydělával špatně, ale rozpočet byl napjatý. Eva tehdy konstatovala: „Jediný, na čem můžeš ušetřit je jídlo!“ a začala si výdaje zapisovat do notýsku. Měla tam i droždí – tehdy za 20 haléřů. Adamovi přidělovala 10 Kčs na den: tvrdé Sparty a jedno pivo. Na konci měsíce hrdě hlásila, jakých dosáhla úspor. Přes veškerou snahu byly marginální.

Já v té době chodil mlsně okolo výkladu Hifi klubu ve Smečkách a toužil pro gramofonu, který stál dva mé tehdejší platy. Vzal jsem na zimu po práci ještě úklid v nedalekém podniku. Topili tam tehdy briketami, takže to bylo včetně vymetání kamen a nanošení paliva na příští den. Za pět měsíců už jsme na novém gramofonu přehrávali imperialistická elpíčka.

To není úryvek z knihy „Bohatý a chudý táta“ pana Kiyosakiho, takhle to opravdu bylo.

Národní hospodářství není nic jiného než trochu větší domácnost, takže když se někdo ptá jak z toho ven, odpovídám, že je sice samozřejmě potřeba každou korunu na výdajové straně dvakrát obrátit v ruce, ale především je třeba začít vydělávat. Zvýšit produktivitu práce, zjednodušit podnikatelské prostředí, zrychlit a zjednodušit stavební řízení, zlepšit dopravní dostupnost, zlevnit energie, zlevnit úvěry, zlepšit úroveň vysokého školství a tak dále. NERV to všechno ví líp než já, jenže ho nikdo neposlouchá!

V nedávných volbách velmi výrazně uspěl jihočeský hejtman Kuba. Kraj vede suverénně, je skvělým manažerem a jeho krajané to ocenili. Zlí jazykové tvrdí, že zadávání zakázek podléhá jeho osobnímu posvěcení a že mu nic lidského není cizí. Nevím, možná jsou to pomluvy opozice, nebo méně schopných závistivců. Připomnělo mi to heslo, které se v Praze říkalo za primátora Béma: „Je to všechno předražený, ale aspoň se staví!“ A tak vzniká dilema, protože možností není mnoho. Ta nejlepší je, že staví a ceny jsou OK. Jenže ta je z říše pohádek. Nejen u nás, ale snad na celém světě. Ta nejhorší, je že nestaví se, ale peníze mizí – to je aktuální situace, která zahání voliče do náruče populistů a extrémistů. Takže bychom raději zavřeli oči i nad korupcí, jen kdyby se stavělo? Jak z toho ven?

Jedním z řešení jsou PPP projekty, kde je korupce z podstaty věci minimalizována. Je vyloučeno předražování zakázky, protahování v čase a špatná kvalita, kterou přebírající za patřičný obolus přehlédne. Čím jednodušší budou všelijaká povolovací řízení, tím menší bude prostor pro podplácení.

A na závěr mé Kartágo, které musí být zničeno: hned vedle odborů mám v lásce ekologické organizace, občanská sdružení a jinou havěť. Je nutné co nejdříve výrazně omezit nekonečné protahování stavebních a jiných řízení ze strany těchto aktivistů. Současný stav jim umožňuje paralyzovat některé projekty dlouhá léta. Kdy jindy než teď, když jsou všichni po povodních zděšeni z toho, jak hnutí Duha úspěšně zbojkotovalo přehradu v Nových Heřmínovech? Najde se státní zástupce, který by takové úmyslné jednání zažaloval?