Identita odvozená od lži

Cílem rukopisů v boji obrozenců se svým vlastním komplexem méněcennosti bylo předložit důkaz o stáří a kulturnosti českého národa. Jenže v Masarykovi se našel nepohodlný člověk, který nechtěl mít národní identitu odvozenou od lži.

Čtu báječnou Kosatíkovu knihu „Jiný TGM“ (Paseka, 2018) a uvědomuji si kolik našich politiků má na stěně své pracovny portrét Tomáše Masaryka. Myslím, že by tomu ve většině případu nebyl vůbec rád.

Jsem zrovna v kapitole, která se zabývá jeho bojem proti falešným rukopisům královédvorským a zelenohorským. Nebyl ani prvním, kdo pojal podezření, ani prvním, kdo si byl z hlediska odborného celkem jist, ale byl zcela jednoznačně tím, který ten boj o pravdu zaštítil svým jménem. Stal se nepřítelem národa a to přesto, že vědecké analýzy už v té době byly schopny potvrdit, že je to fake. Nedostal profesuru, domácí mu neprodloužil nájem, plivali po něm a nadávali mu do cizáků. Tady je citát z Národních listů:

„Jdi, přimkni se k nepříteli, jemuž sloužíš. Zapomeň, že jsi se narodil z české matky a že jsi kráčel po české půdě. My tě z národního těla vylučujeme jako šerednou hlízu. Jdi, uteč z této svaté země, než se pod tebou otevře, aby tě pohltila.“ 

Vidíte, že novináři byli už tehdy pěkný hnůj a žumpa...

Cílem podvržených rukopisů v boji obrozenců se svým vlastním komplexem méněcennosti bylo konečně předložit důkaz o stáří a kulturnosti českého národa. Jenže v Masarykovi se našel nepohodlný člověk, který řekl, že nechce mít svou národní identitu odvozenou od lži.

Jeho odpůrci argumentovali tím, že se jedná o „kampáň“ placenou ze zahraničí, protože Němci nechtějí, abychom měli svou vlastní hrdou historii. Argumentovali tím, že to Masaryk neměl zveřejňovat zrovna teď (krátce před volbami nebo nějakým výročím). Pustili se do něj národovci i obrozenci – dnes bychom už jen těžko našli rozdíl mezi vlastenci, národovci, nacionalisty, šovinisty a jak se všechna ta havěť vlastně jmenovala. Prostě do toho nevěřící Tomáš neměl šťourat, protože: „Komu ta jeho slavná pravda, proboha, poslouží? Němcům!“

Proto o tom píšu, protože to prožíváme dneska zase. Komu poslouží nedůvěra vládě? Vznikne jenom chaos! Raději přivřeme oči nad těžkými podezřeními a nebudeme do nich šťourat? Ne, vláda vzniklá na lži nemůže být pro naši zemi dobrá.

Když nás boty tlačí, musíme si je sundat! A to i v případě, že nemáme na dosah ruky připravené žádné jiné - pohodlnější. Tak halt budeme chvíli chodit bosí. Našim předkům to také nevadilo!