Fau eins, Fau zwei, ...., V4

Patřím k těm, kteří se na politika Václava Havla dívají sice ne bez výhrad, ale v podstatě s obdivem a vděčností. Jeho roli ve znovuzískání svobody a demokracie pokládám za neoddiskutovatelnou. Havlův význam pro naši republiku v zahraničně politickém pohledu dlouho nebude překonán.

Nicméně některé jeho nápady (především ty z doby krátce po Listopadu) byly s odpuštěním naivní. Mám na mysli rozpuštění NATO, konec zbrojní výroby u nás i na Slovensku, příliš rozsáhlá amnestie, atd. To jsou už dávno překonané záležitosti, které v mých očích jeho „umělecký dojem“ spíše polidšťují, než devastují.

S čím se ale potýkáme dodnes je relikt zvaný Visegrád. Ten měl skončit vstupem členských zemí do NATO, nebo nejpozději začleněním našich zemí do EU.

Dnes působí jako spolek kverulantů, se kterými mají ostatní země EU jen potíže. Házejí nás do jednoho pytle s Poláky i Maďary, kteří dělají všechno proto, aby řádně okleštili demokracii a lidská práva. Ne, že by se o to naši političtí podnikatelé Fico a Babiš nepokoušeli také, ale zatím to tak neřve. Staré přísloví říká, že i slepice se škube brk po brku. Tihle dva mazaní Slováci to dělají méně nápadně, ale o to nebezpečnější jsou.

Patnáct let jsem pracoval v dceřiné společnosti jedné německé firmy. V jejím sídle se pravidelně konaly evropské konference, kde se scházeli šéfové jednotlivých zemí. Všichni jsme bydleli ve stejném hotelu, takže jsme se už v neděli večer hned po příjezdu na recepci potkávali. S těmi nejbližšími jsme si hned domluvili drink a cigaretku na uvítanou. Probrali jsme, co se stalo, co jsme se neviděli a proběhlo pár nových anekdot.

Druhý den začal oficiální program. Dlouhé hodiny jsme zírali na nekonečné tabulky hospodářských výsledků v jednotlivých zemích a těšili se na přestávku spojenou s Kaffee &Kuchen a popelníčkem. Počínaje snídaní, přes jmenované pauzy, oběd, až po večeři a noční hovory v baru, se utužovaly vztahy a tříbily názory. Chápal jsem už tehdy velmi jasně, že by nebylo dobré spadnout do Visegrádské pasti kolegů, kteří cizími jazyky moc nevládli a o to byli zatrpklejší. Kritizovali cokoli nového, s čím firma přišla. Možná také proto, že tomu moc nerozuměli a hlavně se každé nové věci báli. Bylo lepší hledat pro své nápady a názory spojence mimo V4 a pak společnými silami některé navrhované zhovadilosti eliminovat.

Po návratu do Prahy se na mě vždycky sesypali kolegové, kteří se trochu báli, s čím zase přijedu. Nikdy by mě nenapadlo referovat o těch právě eliminovaných volovinách. Nikdy by mě nenapadlo přijet s tím, jak nám centrála nerozumí, jak rozhoduje o věcech, které by měla přenechat nám a jak je přitom arogantní. A ona někdy opravdu arogantní byla! Jednak protože takoví Němci jsou a také protože vedení přeci vždycky rozumí všemu. Naopak vracíval jsem se s pozitivními zprávami. Referoval jsem o tom, jaký naše výsledky vzbudily respekt a jak velice si toho šéfové váží. Vracíval jsem se nadšen pro nové výrobky a pro nové strategie. Popravdě mi to někdy dalo dost práce, ale nejde to dělat jinak. Nemohu vysvětlovat pracovníkům ve skladu, že i v centrále se najdou idioti, nemohu jim brát iluze o tom, pro koho pracují. Samozřejmě jsem si přitom vyprávění dával dobrý pozor, abych nevypadal jako Hujer.

Proč o tom píšu? Protože podobnost s EU se přímo nabízí. Brusel sice není náš akcionář, v podstatě není ani náš management a my nejsme jeho dceřiná společnost, ale jinak je to přes kopírák! Především výběr našich představitelů by tomu měl odpovídat. Jak se tam asi cítil Bohouš, který v cizím jazyce sotva přeblekotal napsaný text? Jaké kontakty, spojenectví a přátelství tam mohl navázat, když si pokecá tak maximálně se Slovákem?

Obraz EU, který u nás vytvořili politici Klausova a Zemanova střihu, přesně odpovídá tomu, jak o Evropských autoritách smýšlejí a referují. Média jen papouškují jejich výroky a názory. Otázkou zůstává motivace jmenovaných představitelů. Je to strach z nepoznaného? Pseudonárodní zájmy? Neschopnost? Nedostatek sebedůvěry? Nechuť předat část moci? Populismus? Nebo cílená kampaň řízená z Východu, který rozhodně nemá zájem, abychom byli součástí jednotné a silné Evropy a aby si naši občané členství v EU vážili?