Další paralely

Republika není firma, kterou někdo vlastní a tak má právo ji řídit výhradně podle svého uvážení. Nežijme v prezidentském ani většinovém systému. Máme v ústavě zastupitelskou demokracii s poměrným systémem.

Po každém teroristickém útoku sílí tlaky tajných a bezpečnostních služeb na rozšíření pravomocí a růst rozpočtu. Rády by zvýšily počet kamer i odposlechů a tajných zařízení typu Guantánamo, kde vězni nemají právo na advokáta a presumpci neviny. Proti tomu se okamžitě zvedne vlna lidsko-právního odporu, který argumentuje omezováním svobody a práva na soukromí.

Po každém útoku ve škole nebo na jiném veřejném místě s velkým výskytem lidí se (nejen) v USA rozproudí debata, zda by se přeci jen nemělo více regulovat držení zbraní, kolik výstřelů za minutu je ještě přípustných a podobně. Proti tomu se okamžitě zvedne vlna odporu zbrojní lobby, která se zaštítí svobodou, americkou tradicí a národní hrdostí.

V obou případech se ve veřejném prostoru rozproudí debata. Klasická i elektronická média chrlí názory svých komentátorů a obě strany povolají (ne)závislé experty. Na konci té debaty se zpravidla nestane skoro nic, ale přesto mají, podle mého názoru, ty debaty smysl. Fungují jako demokratická pojistka proti vychýlení rovnováhy na tu či onu stranu. Těsně po 11.9. ve prospěch tajných služeb a po útoku ve škole proti příliš liberálním zákonům. A to je právě ten hlavní rozdíl mezi demokracií a diktaturou jedné strany nebo jednoho muže, která diskusi nepřipouští, protože to vůdce ví a rozhodne nejlépe. Debaty tříbí názory a svou trošku do mlýna mohou přinést vlastně všichni. Nakonec má sice poslední slovo parlament, ale i jeho členové jsou touto debatou a svými voliči vázáni a kontrolováni.

Pokud však jsou takové debaty označeny za žvanírnu, zdržování makání a ve jménu urychlení procesů začnou být limitovány, tak rozhodování sice bude akčnější, ale nebude už demokratické. Každý takový krok je malým, nenápadným posunem od demokracie směrem k autokracii. Možná v obrovském kvantu informací zaniklo rozhodnutí vlády v demisi rozhodovat jako kolektivní orgán, takže napříště už nebude možné zpětně zjistit, jak kdo z ministrů hlasoval. Nabízí se vysvětlení, že je to u jednobarevné vlády jedno, ale s tím si dovolím nesouhlasit. Asi tušíte, že jsem nevolil ANO, ale přesto mám právo na informaci, jak se který politik chová, co říká a jak hlasuje. Stejný zájem by měl mít i on, pokud nechce, aby jeho politická kariéra stála a padla jen s touto vládou, jen s AB.

Veřejná debata, média (pokud je nevlastní politik), neziskovky, nevládní organizace, každý z nás by měl stát na stráži demokracie a upozorňovat na každý pokus ji omezovat. Není dokonalá, je vlastně docela neohrabaná, všechno trvá dlouho, protože jsou na to předepsané procedury a krom toho je parlament obrazem národa. Poslanci nejsou o nic lepší, než jejich voliči. Ale lepší systém zatím nikdo nevymyslel. Není pravda, že nejdůležitější je rychlost rozhodování, ale zároveň není ani řečeno, že čím déle to trvá, tím kvalitnější bude výsledek. Republika není firma, kterou někdo vlastní a tudíž má právo ji řídit výhradně podle svého uvážení. Nežijme v prezidentském ani většinovém systému. Máme v ústavě zastupitelskou demokracii s poměrným systémem a neměli bychom připustit pokusy o zavádění autokracie. Ať už přichází z Hradu nebo ze Strakovy akademie.