"...Dále neměli na obličejích masky, které by jim umožnily zbytečně nezabíjet svědky..."

Ctirad na sklonku života říkal, že on sám chtěl esenbáky zabíjet (a nejen je, litoval, že při zapalování stohů s ním nebyl Josef, protože by "oddělali" oba dva hlídkující vesničany), takže přinejmenším v Čelákovicích by nějaké maskování bylo zbytečné. A po zabití strážmistrů (září) nemínili začít s odbojovými akcemi, ale dostat se přes hranice (říjen). Možná i proto považovali nějaké nějaká opatření typu masky a rukavice za zbytečné (?)

Ja to mám podobně - chápu důvody, neztotožňuji se se způsoby.

V Chlumci na Cidlinou tlustou železnou tyčí udeřil Kašíka Ctirad, příslušníka SNB, ale po úderu nezemřel, ani neztratil vědomí, a tak byl zastřelen. V personálním spise Kašíka je uvedeno, že byl od ledna 1948 členem KSČ (předtím krátce členem Československé strany lidové) a zastával různé stranické funkce.Odcizili zbraně a střelivo. Dne září 1951 se rozhodli opatřit další zbraně, a proto opět přepadli služebnu SNB, tentokrát v Čelákovicích. Čelákovického příslušníka Jaroslava Honzátka, který toho dne zastupoval za kolegu, vylákali ze služebny pod záminkou dopravní nehody. Příslušníka poté odzbrojili, svázali a vrátili se s ním na služebnu. Zde odcizili několik samopalů, pistole a střelivo. Chloroformem omámeného a spoutaného Honzátka poté podřízli. Dne 2. srpna 1952 zastavili Josef Mašín a Václav Švéda ve stejnokrojích Lidových milicí v Hedvikově na Chrudimsku vůz se čtyřmi zaměstnanci společnosti Kovolis Hedvikov, v němž byly převáženy mzdy pro zaměstnance (884 239 korun). Při potyčce byl zabit účetní Josef Rošický. Rošický .Rošický členem strany nebyl, funkcím se vyhýbal a v době před únorovým komunistickým převratem prý dokonce patřil k blízkým spolupracovníkům tehdejších majitelů závodu Za získané peníze si Švejda zakoupil gauč a dále peníze dal na opravu domu a společně ztakoupili motorku. V okolí Pivína zapálili několik stohů slámy, což zdůvodnili tím, že chtějí oslabit násilnou kolektivizaci. Při potyčce s místními dobrovolnými hasiči postřelil Mašín Jána Leciána a způsobil mu závažné poranění hrudníku a pravého oka. Pak museli začít utíkat, šla po nich SNB. Bez nejmenších pochyb hrdinové.

Kdyby se ten samý příběh odehrál za protektorátu a hlavními hrdiny by byli účastníci protinacistického odboje, za stejné činy by byli adorováni minimálně předlistopadovým režimem. Protože jedním z hesel našich drahých komunistických spoluobčanů bylo motto: "Když se kácí les, létají třísky.".

Příběh bratrů spolehlivě prudí. Komunisté, jako fašisté. Jedni likvidovali třídy, druzí zase rasy. Mašínové v době míru - Ocitli se, v li v epicentru "Třídního boje". KSČ jako dejinně podvodná strana. Je obrovský rozdíl mezi Programem 1946 a skutečným konáním po 1948. Vraždy a bezdůvodně okrádání majetků umných hospodářů. Toť běžná norma doby. Příběh evokuje věčnou otázku - "A dá se totalitě vůbec bránit? A proboha jak?". Odpor Mašínů pak považuji za pozoruhodný, Jistě, je kontraproduktivní. Je to zvláštní, fašisti jsou odsouzeni. Komunisté zákonem sice rovněž - Nicméně si baží a opět usilují o podíl na vládě. Bratši Mašínové? Ti spolehlivě prudí dále ... .

Hlavní chybou Mašínů bylo to, že jich nebylo mnohem víc.