Bod zlomu

Vždycky mě zajímaly zlomové okamžiky, kdy vteřiny rozhodují o dalších osudech jednotlivců, firem, či stran a někdy i celých zemí.

Už jsem určitě popisoval ten okamžik, kdy v listopadu 1989 na Letenské pláni přistoupil k mikrofonu předseda vlády Ladislav Adamec a během několika vět bylo jasné, že v politice skončil. Do té doby byl brán jako představitel toho nejrozumnějšího, co mohla tehdejší KSČ nabídnout, pokud tedy vůbec mohla. Jako někdo, kdo je ochoten si sednout za stůl s Václavem Havlem. Jenže otevřel ústa a z nich plynulo to, co jsme už poslouchat nechtěli.

Takové věci se dějí každý den. 

Kdyby se Liam Neeson zbytečně nevykecával o tom, jaké pocity ho provázely před čtyřiceti lety po znásilnění jeho kamarádky, nespadl by do hysterické sítě #metoo.

Můžeme si o Fialovi myslet, co chceme, ale svou trpělivou prací vyhrabal ODS v podstatě z propadliště dějin. Ne každý mu to baští, protože očista strany od těch, kteří její kredit prohospodařili nebyla až tak důkladná, ale preference strany stoupají. A pak on, politolog řekne takovou volovinu, že zůstává rozum stát. Totiž, že místopředsedkyně jeho strany byla na oslavě padesátin barrandovského samožera ve svém volném čase. Měl by vědět, že politik žádné „padla“ nikdy mít nebude a žádné jeho jednání není čistě soukromé. Pokud s tím nesouhlasí, nemá vůbec do politiky vstupovat. Kdyby byl řekl, že to pokládá za jednání krajně nešťastné a neuvážené, tento sloupek by asi nevznikl. Saša by možná chvíli zuřila, ale z Fialy by se nestal Sisyfos, který s velkým úsilím vyvalil kámen na vrchol a než ho stačil nahoře zajistit, přehoupl se přes špičku a už se zase kutálí dolů.

Musely existovat takové body zlomu i v případech, kdy se ti skutečně mocní rozhodli již dále nechránit prostřednictvím svých kontaktů pány Ratha, Dalíka či Janouška. Byla to nenažranost, arogance, chlast?

V současnosti můžeme on-line očekávat okamžik, ve kterém AB hodí přes palubu svého muže na špinavou práci, poslance Faltýnka. Jsem přesvědčen, že mu to nebude dělat tu nejmenší potíž, protože pojmy jako věrnost, loajalita jsou v jeho případě jednosměrné - pouze směrem k němu.

Jsem přesvědčen, že ani Faltýnek, stejně tak jako žádný z výše jmenovaných pánů, nikdy nepromluví, přestože vědí o penězovodech věci, které by řádně zamíchaly naším zatuchlým politickým rybníčkem. Volbu mají celkem jednoduchou. Velmi přesně to ve skvělém seriálu Narcos vyjádřil Pablo Escobar, když celníkovi, který jej chytil s náklaďákem plným drog, vyložil jeho dilema: „Budete si muset vybrat mezi dvěma kovy. Buď olovo nebo zlato.“ 

Je lepší mlčky přijmout trest, jít na půlku domů a zbytek života si někde v Pacifiku užívat nakradených miliard, než v krymu uklouznout při sprchování a skončit s nožem v zádech.

Opravdu věříte, že přeháním?