Blbá nálada - vlastně proč?

Média pomáhají v šíření "blbé nálady”, tím, že uveřejňují pouze špatné zprávy. Dobrá zpráva není zpráva. Koho by zajímalo, že na tom a tom ministerstvu je vše v pořádku, nebo že jsou i politici, kteří nekradou. Sice nevím kde....  

Nestává se často, abych v něčem souhlasil s naším prezidentem (který nikdy nebyl gentleman), ale kvalitu novinářské práce pokládám podobně jako on za nedostatečnou.

Občas se objeví zpráva, že ten či onen regulátor, či kontrolní úřad udělil pokuty za tolik a tolik milionů. Je jedno, jestli se jedná o nepoctivé taxikáře, hospodské nebo jiné šmejdy, protože to jsou čísla, která v nejlepším případě potvrdí naše s jistotou hraničící podezření, že jsou to zloději, ale jinak nevypovídají o ničem.

Nikdy se totiž nedozvíme, jak velké procento těchto pokut bylo skutečně zaplaceno/vymoženo, kolik licencí, či živnostenských listů bylo skutečně odebráno.

Takže v dalším roce opět vykážou tyto kontrolní instituce činnost tím, že uveřejní příští zprávu, ale k žádné nápravě nedojde.

To je přeci úloha tisku, aby tlačil na to, že se opravdu něco změní a nenechal tyto instituce, aby byly samy se sebou spokojeny.

Na druhé straně pomáhají média v šíření "blbé nálady”, tím, že uveřejňují pouze špatné zprávy. Málokdo si uvědomí, že o náš život už nebojují vozy Škoda 1203, které trochu trénovaný běžec v kopci předběhl, ale nejmodernější technikou vybavené sanitky. Totéž platí pro hasiče a třebaže nám to radost nedělá, také pro policii, která disponuje moderními vozy. Podívejme se na pražskou MHD - objevují se úplně nové tramvaje vybavené wi-fi a A/C, o moderních autobusech ani nemluvě. Kdo by si všiml, že proběhla totální výměna dopravních značek za hliníkové, takže už nereznou. Podívejme se na veřejné osvětlení a ve výčtu by bylo možné pokračovat. Tohle všechno pokládáme za samozřejmost, ale ona není - to všechno ovlivňuje prostředí, ve kterém žijeme a je jedním z indikátorů naší životní úrovně.

Médii proběhla zpráva, že naše životní úroveň, je cca na 1/3 Německa. Je to zklamání nebo úspěch, když ještě v roce 1968 říkal Ota Šik, že můžeme za 5 let dohnat Rakousko? V té době bylo Rakousko jen 12 let vzdáleno od doby, kdy jsme tam prý v rámci poválečné pomoci dodávali vlaky brambor. Jenže jejich hospodářský vývoj pak pokračoval exponenciální křivkou směrem vzhůru, zatímco my jsme stagnovali v zahnívajím rybníčku reálného socialismu, takže by asi pan profesor Šik už v roce 1990 tak optimistický nebyl. To, že jsme po sedmadvaceti letech na jedné třetině, skutečným úspěchem je! A mohlo to být lepší, kdyby úzká skupina úředníků, politiků a politických podnikatelů nerozkradla přibližně bilion korun. Ale protože jsme Češi, máme radost, že Slovákům prase chcíplo, protože jsou na tom podle této statistiky malinko hůř než my.