Sám (doma) ...

Každý z nás byl někdy sám doma. Nic zvláštního, co by snad mělo poutat pozornost. Panuje zde vztah vy, váš dům či byt a konec, nic složitého. Ale stejně to není jen tak. 

Dneska jsem byl ve společnosti celkem dosti lidí, a co víc, ve společnosti mně známých lidí. Takže se dá říct, že jsem se společensky neflákal. Ale co se neděje. Situace se vyvinula, že budu trávit víkend sám doma. Tu a tam si odskočím na hokej, ale jinak se byt dostal pod moji vládu. Je celkem zvláštní, že ačkoli jsem dnes viděl tolik lidí, když si večer sednu doma a koukám na televizi, tak mám pocit, že jsem sám. A teď nemyslím, že jsem sám doma, ale celkově jsem sám. Není to jen pocit posledního dne. Ale pocit posledních pár měsíců, možná už i let. Není to mojí sociální neschopností se sbližovat s lidmi, jsem na nové škole a už se znám s pár novými lidmi a je to fajn. Přesto jsem sám. Když jdu do školy a vidím tu masu lidí co kolem mne chodí a já nikoho neznám, tak se ten pocit náhle stupňuje, ale pak nemizí. 

Přijde mi, že vlastně nemám nikoho, s kým si popovídat, s kým jít ven a kdo je neustále k dispozici. O kom vím, že ho můžu obtěžovat svými hloupými nápady a s kým můžu trávit svůj volný čas. Ještě před půl rokem bylo všechno tak nějak fajn. Byli jsme Oktáva A, a maturita byla "ještě za dlouho". To už neplatí. Maturitní vysvědčení mám v šuplíku a usadila se na něm už nějaká ta vrstva prachu. A od té doby, se všechno změnilo. Vypadl jsem ze střední, kde mě ke konci všechno štvalo počínaje školou jako takovou, konče vztahy mezi lidmi. Ale od té doby jsme všichni jiní. Takoví ...dospělý. A to je pěkná nuda. Všichni jsou zaneprádněni školou, svými partnery nebo jen obyčejnou volnočasovou aktivitou. Najednou tu nikdo není a já začínám znova, ale tentokrát sám. 

Snad všichni kluci mají nějakou holku nebo aspoň měli. Já mám sám sebe a pár dobrých kamarádek, o kterých jistě vím, že ničím "lepším" už nebudou. A tak tu jsem sám. Jak zpívá král ve Zlatovlásce: Já, já jen já...! Ale už se mám dost a chci mít pocit, že někdo někde je, kdo na mě čeká. 

Nejhorší je, že když se to člověk snaží přejít, kamkoli se koukne tam se na vás z fotky smějí holka s jejím klukem a culí se, div nepraskne objektiv nebo se na ulici lidi objímají a tváří se šťastně. 

A tak rada dnešního dne zní: Máte-li pocit, že jste doma (v životě) sami, kupte si psa! A hlavně, nenechávejte nikoho doma samotného.