A co když je to s těmi Blažkovými bitcoiny celé jinak?

Čím více poslouchám a čtu o cause Blažkových bitcoinů, tím více se mi vkrádá do hlavy myšlenka, že nám k celkovému obrazu chybí ta nejpodstatnější část. Bude nakonec Pavel Blažek místo joudy hrdinou? Možná... anebo taky ne.

Jakožto celoživotního liberálního levičáka (který aktuálně nemá koho volit) mne rozhodně nelze podezírat ze sympatií k pravicové ODS a jejímu přesvědčení, že kdo nemá dost peněz na důstojný život, tak se prostě málo snažil, neboť „i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále“. Nicméně nejsem zastáncem názoru, že můj názorový oponent nemůže již z principu udělat něco, s čím bych mohl souhlasit, nebo co bych mu dokonce dokázal pochválit. Nemyslím si, že by chtěl Pavel Blažek příliš polemizovat s tezí, že špinavé peníze jsou taky peníze a ty jak známo nesmrdí, nicméně nepovažuji jej za natolik hloupého, aby si nedokázal vyhodnotit, že by mu cynicky otevřené přihlášení se k tomuto klausovskému genofondu jeho rodné strany rozhodně politické body nepřineslo. Což je právě ten důvod, proč jsem se o tom rozhodl své úvahy sepsat do tohoto článku.

Podotýkám, že celá tato má teorie je postavena na domněnkách. Vycházím pouze z veřejně dostupných mediálních výstupů. Ne vždy je tak jasné, co je ověřený fakt a co pouhá spekulace. Níže popsaná „lest“ pravděpodobně není proveditelná v rámci českého právního řádu, nicméně pokud jsou ve věci zainteresovány tajné služby více států, nemusí být tato skutečnost rozhodující.

Vezměme si to popořádku – ve vězení seděl člověk, který provozoval velké darknetové tržiště. No tak nejprve zas tak úplně velké nebylo (Sheep marketplace), ale poté, co díky koordinovanému zásahu mezinárodních policejních sil a zpravodajských služeb „zmizel z trhu“ jeho velký a starší brácha (Nucleus), tak se celkem významná část temného provozu (a tím i temných peněz materializovaných do bitcoinů) přelila právě k našemu pachateli. Ten však takový náhlý zájem světového podsvětí zjevně neustál, což vedlo k jeho odhalení a následnému uvěznění. Spolu s ním se do moci orgánů činných v trestním řízení dostal i hardware obsahující bitcoinové bohatství, které za dobu jeho věznění nabobtnalo až do výše přesahující roční rozpočet Bezpečnostní informační služby (3 miliardy Kč), podle jiných pramenů až do výše ročního rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj (12 miliard Kč). Jenže ouha – klíč k tomuto bohatství se do těch správných (tedy zákonných) rukou nedostal. Je otázkou, zda ten klíč po celou dobu uvěznění dlel v hlavě našeho pachatele, nebo skutečného majitele, který našeho pachatele použil jen jako pověstného bílého koníka (k této druhé variantě se s ohledem na veřejně známý profil našeho pachatele kloním více). Ať už je to jakkoli – klíč se objevil až poté, co si pachatel odseděl svůj trest.

A tu nastalo velké pokušení řádného hospodáře – standardně by stát propadlý hardware buď zpeněžil (jako běžný, nijak společensky neškodlivý výnos z trestné činnosti), anebo zničil (jako třeba drogy nebo padělky, které zpeněžit nelze). Logické by v tomto případě bylo spíš to zničení, ale bitcoiny jsou v tomto ohledu poněkud specifické – jsou sice kontaminované svým původem v trestné činnosti, nicméně lze je „vyčistit“ třeba právě jejich propadnutím státu v trestním řízení. A 12 miliard je 12 miliard.... Jenže – jak je VŠECHNY (a toto slovo píšu schválně kapitálkami) zabavit, když k nim nemáme klíč? Bez toho klíče dokonce ani nejsme schopni zjistit, kolik jich vlastně je, natož abychom mohli vůbec začít zkoumat jejich původ a tím i zajistit důvod k zabavení.

A pak někoho napadlo připravit LEST. Zkusit držitele klíče přesvědčit, že když nám z toho jím odhadnutého či deklarovaného množství 3 miliard Kč jednu třetinu dá, tak si zbytek může nechat. A jakmile nám tu bitcoinovou peněženku odemkne, tak konečně můžeme začít zkoumat VŠECHNY bitcoiny, které v ní jsou a v blockchainu začít pátrat po jejich původu. A jelikož nade vší pochybnost pocházejí z trestné činnosti, můžeme je zabavit. VŠECHNY! To bychom bez odemčení té peneženky nemohli. A od toho okamžiku, kdy byla předmětná bitcoinová peněženka odemčena, se tak také děje – NCOZ, BIS, FAÚ a jánevímkdovšeckoještě pátrají a analyzují, až se z nich kouří. A součástí tohoto pátrání je i léčka v podobě prodeje té darované třetiny bitcoinů na legálních burzách, což může vést k rozkrytí dalších vazeb, a to nejen v českém, ale i v mezinárodním měřítku – nezapomeňme, že u odsouzení našeho pachatele stálo i zhroucení velkého mezinárodního darknetového tržiště Nucleus. Není tedy vyloučeno, že běžící pátrání po vazbách mezinárodního zločinu dalece přesahuje náš český rybníček.

Jenže – v Čechách se vždycky všechno vykecá, a tak o případu začala psát česká média. A aby bylo možno zátah úspěšně dokončit, bylo nutno začít „vrtěti psem“. Tak to Pavel Blažek 4 měsíce před volbami vzal na sebe a nechal ze sebe udělat v lepším případě joudu, v tom horším pak politika bez zbytečných morálních skrupulí. Těžko říct, jestli je natolik teflonový, že je mu to jedno, anebo spoléhá na to, že to do voleb vyjde celé najevo a on bude za kladného hrdinu, který se obětoval pro dobro vlasti a státního rozpočtu.

A proč se tedy česká média i opozice tak ochotně chytily právě té jednodušší a vlastně i absurdnější verze příběhu, v níž figuruje ministr jako morálně otrlý šíbr kryjící pochybný obchod s trestně nabytými kryptoměnami? Odpověď je možná pragmatická: protože je to verze srozumitelná, dramatická a politicky výbušná. Oproti tomu možnost, že by šlo o utajovanou operaci s přesahem do mezinárodní spolupráce zpravodajských služeb (a tedy i s omezenou možností cokoli komentovat či vyvracet), není jen méně atraktivní pro titulky – je také obtížněji ověřitelná a prakticky nekomentovatelná bez porušení důvěrnosti. Navíc – veřejné přiznání, že Česko hraje důležitou roli v rozplétání globálních toků špinavých peněz, by sice bylo lichotivé, ale zároveň by mohlo narušit vztahy s partnery v NATO či EU, pokud by informace unikly dříve, než měly. Proto je možná pohodlnější nechat Blažka „padnout“ nebo ho aspoň veřejně grilovat, než připustit, že někdy je mlčení součástí státní strategie.

Přijde vám to příliš nereálné či nelogické?