Zemřeme na ozáření americkým radarem?

Když slyším mnohé reakce lidí, kteří nesouhlasí s umístěním radaru na našem území, začínám mít obavy o duševní zdraví této země.

Aby bylo jasno, nehodlám zde obhajovat ani odmítat případné umístění radarové základny amerického protiraketového systému na našem území. Chci se tu vyjadřovat o chování a argumentech odpůrců.

Chápu, že se mnohým z nás nemusí líbit umístění cizího vojenského zařízení i s vojáky na našem území. Děsí mne ale srovnání s pobytem cizích vojsk našeho kdysi na věky povinně spřáteleného spojence, jenž nás přišel ochránit před demokratickými vlivy Západu. Ještě více mne děsí, slyším-li tato slova od členů strany, jež sdružuje lidi, kteří "blahodárnou a přátelskou" výpomoc podporovali. Zdá se však, že toto silně demagogické srovnání zapouští kořeny i mimo stoupence marxleninského vyznání.

Druhá věc, které si všímám a která mi vadí, je strach. Budou sem padat rakety? Bude nás radar (s trochou nadsázky větší mikrovlnná trouba) ozařovat? Ne, že bych všechny obavy považoval za bezpředmětné, ale způsob chvování mnohých z nás mi připadá jako chování malého zakomplexovaného človíčka. Že by to byl syndrom naší malé země? V jiných evropských zemích jsou také radarové základny a jestli budou u nás, je zatím otevřená otázka. Bavme se o ní s Američany, ale jako rovní s rovnými, a ne jako strašpytlové.