Konec zvráceným předvolebním kampaním

Občané této země se často podivují nad divadlem, které se za jejich peníze odehrává na naší velké divadelně-politické scéně. Skutečně mám pocit, že až příliš energie (a peněz) stojí vzájemné osočování, parlamentní obstrukce blokující schvalování potřebných zákonů, z nichž se pak často stávají zmetky, nebo hádky znemožňující vládnutí. Politická kultura je opravdu nízká, ale řekl bych, že vše začíná již před volbami nechutným způsobem vedení předvolební kampaně. Tyto kampaně jsou přitom velkým a naprosto zbytečným plýtváním našich peněz za zcela podřadný brak. Předkládám proto svou představu právních mantinelů pro smysluplnou předvolební kampaň do parlamentních voleb, která je největší a proto i nejdražší.

V první řadě bych zakázal používání billboardů pro potřeby kampaně. Zde se utrácí nejvíce peněz a zbytečně se plýtvá papírem, přitom jejich informační i estetická hodnota je mizivá, ne-li přímo záporná. Většina lidí, kteří se setkávají s billboardy, používá také alespoň jedno z následujících médií: internet, tištěná média, televizi nebo rozhlas. Zde je tedy prostoru více než dost.

V druhé řadě bych zakázal jakékoliv osočování politického soupeře, dokonce i pouhé vymezování se vůči němu (což, jak praxe dokázá, je často pouze umělé, po volbách může být vše jinak), čímž by každá strana byla donucena mluvit v první řadě o svém programu, nikoli o tom, jak ten či onen přivede naši zemi do pekel, nebo jak je ten představitel opozice směšný, hloupý, nabubřelý apod. Takové informace si z našich daní platit nepotřebujeme.

Za třetí bych stanovil jakýsi seznam klíčových témat ve formě otázek, ke kterým by každá kandidující strana byla povinna se v programu dostatečně konkrétně vyjádřit. Patřily by sem otázky z oblastí daní, sociální politiky, zdravotnictví, školství, obrany atd. Pak by se předcházelo nedorozuměním, kdy někteří političtí hráči mluví před volbami pouze o tom, co je populární, zatímco nepopulární kroky si schovávají až do období po volbách, což jistě není fér vůči poctivějším soupeřům. Při otázce moderátora v předvolební diskusi na nepopulární téma mnozí takové odpovědi více či méně rafinovaně vyautují třeba tak, že zkritizují soupeře.

Za čtvrté bych stanovil limit finančních prostředků, který může jakákoli strana investovat do předvolební kampaně. Dnes se nelze divit, když finančně vyčerpaná strana hledá po volbách všechny možné cestičky, jak se zahojit. S povděkěm mohu kvitovat, že některé politiky už to také napadlo, ačkoliv si nejsem jist ušlechtilostí jejich motivace.

Možná jsem na leccos podstatného zapomněl, nicméně si myslím, že toto je cesta nejen k úspoře finančních prostředků, ale také lék proti hloubení zbytečně velkých propastí mezi politickými soupeři a proti budování destruktivní politické scény.