Kde je krize?

Díky tomu, že 8 procent této planety podléhá iluzi o neexistenci zbylých 92 procent, získáváme značně deformovaný pohled na realitu. Životní úroveň v Evropě za posledních 66 let v průměru stále roste, a to i v naší kotlině (co jsme promeškali, to jsme už zpola dohnali). Paradoxem je, že s růstem úrovně máme potřebu si stěžovat na špatnou životní úroveň.

Co se nestalo, západní ekonomiky dostihla krize. Někteří jí říkají krize finanční, krize trhů, nebo krize Evropské unie, případně krize kapitalismu. Ve skutečnosti jde o řadu jevů, které postihují samozřejmě nejen Evropu, avšak jsou pouhými symptomy krize prapůvodní, jíž je kontinuální mravní úpadek Západu.

Pokud se děsíme toho, co přijde, bude vhodné děsit se sami sebe, protože v kapitalistické ekonomice a demokratickém zřízení je člověk svobodným tvůrcem událostí. Čím jsme uvnitř, to přetváříme ve skutečnost. A pociťujeme-li, že se skutečnost ubírá nesprávným směrem, pak nemá smysl hledat ty druhé, kteří za to mohou, ale začít u sebe.

A budeme-li mít pocit, že už je pozdě, nebo že horší to už snad být nemůže, porozhlédněme se po zbylých dvaadevadesáti procentech obyvatel této země, abychom nalezli ztracenou motivaci.

Originál článku je na http://deomnibus.blogspot.com/2011/11/kde-je-krize.html