Co v dnešní době vede některé z nás ke členství nebo k sympatiím ke Komunistické straně Čech a Moravy? Proč tuto stranu volí a udržují na slušné parlamentní pozici, přestože se před dvaceti lety ještě coby KSČ nacházela v agónii a mnozí ji předpovídali pád do propadliště dějin?
V první řadě musím předestřít, že následující text je pouze mou úvahou a nejde o žádný sociologický průzkum.
Členové KSČM, stejně jako jejich sympatizanti a voliči, představují velmi různorodou skupinu. Zřejmě více různorodou, než by se na první pohled mohlo zdát. Najít nějaký další společný jmenovatel není snadné. Nižší vzdělání ve srovnání s elektorátem jiných parlamentních stran? Jistě, v průměru ano. Nižší sociální vrstvy? V průměru též. Vyšší věkový průměr? Jistě, byť asi ne o moc větší než u lidovců. Průměr však různorodost nepostihuje.
Zkusme si tedy tuto heterogenní masu rozdělit do určitých typů:
- Pravověrné staré struktury. Jsou to lidé, kteří byli aktivními komunisty již před rokem 1989, kdy jim členství otvíralo mnohé dveře. Na svém postoji nehodlají nic měnit ani dnes, protože komunistické myšlence nějakým způsobem věří. Neidentifikují se s tím, co se tu odehrávalo po roce 1989 a vzpomínají na "staré časy" s notnou dávkou nostalgie. Uctívají zbožštělé ikony bývalého režimu jako jsou Marx, Lenin či Gottwald a sledují seriály na Nově. Srocují se na prvomájových demonstracích a u hrobů potentátů. Jejich schopnost kritického náhledu na bývalý režim končí u fráze "byly chyby". Byli by ochotni zavést staré pořádky, ale kdyby na to přišlo, neradi by se vzdávali nově nabytých konzumních vymožeností výměnou za fronty na všechno. Z pochopitelných důvodů se jedná převážně o starší lidi.
- Relativisté jsou lidé vzdělaní, kteří mají slušný všeobecný přehled. Jsou si vědomi problematičnosti ideologie, kterou jejich strana reprezentuje, ta jim však poskytuje uplatnění a politickou kariéru, kterou by dnes již těžko budovali jinde. Jsou se stranou přece jen příliš svázáni poutem vzniklým obvykle ještě v době totality. Umějí se vyjadřovat k čemukoli tak, aby získali nejen body pro stranu, ale zároveň si zachovali jakous takous tvář před širší veřejností. Znají Machiavelliho.
- Děti komunistů svými mnohými názory i chováním nezavdávají sebemenší příčiny k tomu, aby svým okolím byly považovány za sympatizanty této strany. Avšak z úcty k rodičům, kteří v době totality nějakým způsobem těžili ze své příslušnosti ke straně (ředitelé, tajemníci, předsedové...) a své děti vychovávali pod prizmatem marxistické ideologie, tito lidé takřka dogmaticky podporují komunisty.
- Kostelové babičky jsou vlastně staří lidé s nižším vzděláním, kteří neřeší nějakou politiku či ideologii a kteří jsou z dřívějška zvyklí chodit ke všem volbám a volit komunisty. V některých případech jsou tito lidé paradoxně praktikující křesťané.
- Nezralí a bázliví lidé se bojí převzít odpovědnost za svůj vlastní život a proto volí komunisty, kteří se o všechny postarají.
- Jánošíci jsou rozezleni nad tím, že v této zemi žijí lidé, mající na rozdíl od nich velké majetky, které museli nutně nabýt nelegální cestou. Je tedy nezbytné tyto boháče uvěznit, jejich majetky zabavit a rozdělit chudým. To může zajistit pouze volební výhra komunistů.
- Idealisté jsou většinou lidé vzdělaní, ale poněkud jednostranně. Ze života si berou jen to co chtějí a ostatní nevidí nebo vidět nechtějí. Hledají jakýsi ideál světa, který se může potkat s marxismem, čímž se dostávají k podpoře komunistů. S řadovými členy strany by si ale příliš nerozuměli, o čemž však nemají tušení.
- Prominenti bývalého režimu ve většině případů zůstávají věrni své straně a nikdo od nich ani nic jiného nečeká. Občas mají potřebu knižního sebeobhajování, což ale obvykle nikoho kromě souvěrců nezajímá.
- Obyčejní lidé s obvykle nižším vzděláním byli za minulého režimu sice trochu angažovaní, ale žádných zvláštních výhod nepožívali. Politiku příliš neřeší, význam změn po roce 1989 nepochopili. Možná tehdy dokonce vrátili rudou knížku, protože nebyla "in", a zkusili snad volit i jinou stranu, ale časem se vrátili ke KSČM.
- Protestující voliči volí komunisty pouze proto, že jsou znechuceni směřováním naší politiky. Možná měli dříve nějaké ideály, ale dnes jsou zklamaní. Jsou zde i mladí lidé, kteří se chtějí vymezit ke stylu politiky, jenž je irituje a alternativu vidí v komunistech.
Je docela dobře možné, že někteří lidé v sobě kombinují více typů. Možná jsem na nějaký charakteristický typ zapomněl. To nechť posoudí čtenář sám.
Tímto článkem rozhodně nechci a priori zesměšňovat příznivce komunistické myšlenky. Každý má právo na svůj názor a já to ctím. Pouze jsem se snažil nalézt odpovědi na otázky nastolené v úvodu.
